3. Tiskové techniky
V této kapitole jsou popsány tiskové techniky, které jsou zařazeny podle druhů tiskových forem. Hlavní tiskové techniky jsou: tisk z výšky, tisk z hloubky a tisk z plochy. Průtisk se používá jen občas. Také jsou zařazeny nejčastější druhy tisků, které se požívaly a používají.
Tisk z výšky
U tiskové formy jsou tisknoucí prvky (stíny) podstatně vyvýšeny nad místa netisknoucí (světla). Na potiskovaný materiál se tlakem přenáší tisková barva, která je v průběhu tisku rovnoměrně navalována na reliéf tiskové formy. Aby vznikl při tisku obraz stranově správný (čitelný), musí být vyvýšené stíny na tiskové desce provedeny stranově obráceně (nečitelně). Povrch stínů musí být vždy v jedné rovině (obr. 1). K tiskové technice tisku z výšky se zařazují: dřevoryt, dřevořez, knihtisk, nepřímý knihtisk a flexografie [1, 2, 5].
Obr. 1 Tisk z výšky [11]
Tisk z hloubky
Na tiskové formě jsou tisknoucí prvky (stíny) zahloubeny do jejího povrchu. Světla, která se nemají tisknout, jsou v rovině hladkého povrchu tiskové desky. Na potiskovaný materiál se přenese tisková barva vyplňující nestejně hluboko vyrytá nebo zaleptaná místa. Zbytky barvy musí být před tiskem setřeny. K tisku je nutno použít velmi kvalitního, barvu dobře přijímacího papíru. Vyvinutým tlakem při tisku dochází k vtlačení papíru, tentokrát opačným směrem (obr. 2). Světla (místa netisknoucí) musí tvořit rovný povrch tiskové desky. Stíny mohou být prohloubeny do různých hloubek. Při tisku obsahují více zahloubená místa i větší množství barvy. Po tisku se to projeví různou výškou vrstvy barvy na papíru a také různou sytostí tónu barvy. Tedy je možnost vyjádřit tiskem z jediné desky pravé polotóny. Při poměrně hlubokém rytí pérových obrazů lze reliéf barvy zjistit hmatem na povrchu tisku. Obraz je jako u tisku z výšky zpracován na tiskové desce stranově převrácený. K tiskové technice tisku z hlouby se zařazují: mědirytina, měditisk, ocelotisk, lepty a hlubotisk [1, 2, 4].
Obr. 2 Tisk z hloubky [11]
Tisk z plochy
Na tiskové formě jsou tisknoucí prvky (stíny) i netisknoucí prvky (světla) uloženy na povrchu ve stejné výšce, bez vystupujícího reliéfu. Nejsou tedy na tiskové desce ani místa znatelně vyvýšená ani místa prohloubená. Kresba je na povrchu tiskové desky tvořena tzv. tiskovým prvkem, většinou mechanicky nakopírovaným. Princip tisku z plochy je založen na rozdílných fyzikálně chemických vlastnostech materiálu. Navlhčený povrch desky nepřijímá pak ve světlech při nanášení (navalování) tiskovou barvu. Tisková barva ulpí jen na tiskovém prvku a z něho je přenesena na papír nebo při ofsetovém tisku na povrch ofsetové gumy. Obraz na desce musí být pro některý druh tisku z plochy orientován nečitelně (jako např. u kamenotisku). U ofsetového tisku je kopie čitelná, protože barva se nepřenáší na papír přímo. Při tisku není papír tlakem v tiskovém prvku narušován, papír zůstává hladký na rubu i líci (obr. 3). K tiskové technice tisku z plochy se zařazují: ofsetový tisk, litografie (kamenotisk), světlotisk [1, 2].
Obr. 3 Tisk z plochy [11]
Průtisk
Tisková forma je vytvořena různě hustými síty z jemných přírodních kovových a hlavně syntetických vláken, na nichž je vytvořena nepropustná šablona z netisknoucích prvků a tisková barva se protlačuje nezakrytými otvory síťoviny. Hlavní reprezentant průtisku je sítotisk [1, 11].