Za první náznaky techniky tisku lze považovat primitivní razítka, kterými si pravěcí lidé zdobili vydělané kůže a stany. Babylonské pečeti vtlačované do měkké hlíny a razidla mincí připomínají tisk. Ve 3. století př. n. l. Asyřané používali vtlačovací razítka na jednoduché znaky klínového písma.
Za oblast vynálezu tisku se považuje Dálný východ, stará Čína, Korea a Japonsko. Kamenné desky se užívaly v Číně od 2. století, jsou to tzv. "kamenné knihovny". Touto technikou byla vytištěna díla čínských klasiků. V 6. století se užívaly dřevěné desky a v 9. století desky kovové. Z hlediska materiálu nešlo jen o dřevotisk. Do materiálu bylo vyřezáno a vydlabáno písmo v reliéfu, znaky, kresby a jednoduché obrázky. Na vyvýšená místa reliéfu se ručně nanášela barva a na ni byl položen list navlhčeného papíru. Pak se poklepávalo kartáčem jeho zadní strany a získal se otisk celé desky. Tato technika se nazývá "deskotisk".
V Evropě se deskotisk objevil mnohem později a vznikl nezávisle na čínském deskotisku. Deskotisk se udržel ještě nějaký čas po vynalezení knihtisku. Všechny dosud uvedené techniky tisku se zařazují do tisku z výšky, protože tisková barva je nanesena na vrcholcích reliéfů formy a z nich se přenáší na potiskovaný materiál [1, 2].