Ofsetový tisk

Ofsetový tisk zachovává základní principy kamenotisku, tzn., využívá vzájemné odpudivosti určitých látek, zejména vody a mastné tiskové barvy. Také využívá bezreliéfnost povrchu tiskové formy. Kámen byl nahrazen tenkou ohebnou a lehkou plechovou deskou, o níž uvažoval již i Senefelder. Deska se může upnout na válec, a tak se využívá rotačního tisku, který je nesrovnatelně rychlejší než vratný pohyb kamene na vozíku kamenolisu.

Z kovové desky se původně tisklo na papír přímo jako z kamene. Princip ofsetové techniky je v tom, že se z formy tiskne nejdříve na pryží potažený válec a teprve z něho na papír. Barva se tedy přenáší dvakrát. Tisk je nepřímý a obraz na textové formě i text je stranově správný - "čitelný", není už zrcadlově obrácený [1, 2, 4]. Vynález ofsetové tiskové techniky, moderní formy litografického tisku, se datuje na začátek 20. století. Roku 1905 ho uplatnil Kaspar Herrmann v Severní Americe (rodák z Kynšperku nad Ohří). Název ofset je odvozen z anglického slova off-set, což značí přenosný neboli nepřímý tisk (obr. 13). Ofsetová technika tisku úplně vytlačila kamenotisk, stala se univerzální technikou a přebírá stále další oblasti, které byly dříve výhradně doménou knihtisku [1].

Obr. 13 Nepřímý ofsetový tisk [11]
(1 - papír, 2 - tlakový válec, 3 - vlhčící váleček, 4 - papír, 5 - tlak)

Ofsetový tisk je nejčastější používanou metodou k tisku map. Z řady technologií, které se mění podle druhu originální předlohy určené k reprodukci, jsou vybrány optimální postupy vhodné pro tisk mapy velkého měřítka i map vícebarevných, kde jsou použity tónové kombinace základních barev. Pro přípravu tiskové formy základní mapy velkého měřítka se může použít jinak pozitivní i negativní obraz předlohy, jak je patrno ze schématu č. 1 a č. 2 (viz. příloha 1 a příloha 2), kdy se vytváří tiskový podklad pro přípravu tiskové formy pro polohopisnou kresbu a popis [2]. Podíl kartografického zpracování originálu i jeho další účast při polygrafickém vytvoření dílčích tiskových podkladů pro jednotlivé barevné složky technické mapy města je uveden ve schématu č. 3 (viz. příloha 3), kde je navíc i podíl účasti polygrafické přípravy na tvorbě aktualizovaných originálů jednotlivých barevných složek. Všechna uvedená schémata vyjadřují pouze nejjednodušší přípravu tiskového zpracování map s čárovou kresbou a jsou základem pro vícebarevné zpracování plánů jednoduššími reprodukčními postupy.