Aby se zhotovil tuší na tiskové desce obraz pro tisk z plochy, bylo potřeba přenést kresbu z originálu na kámen buď přepausováním nebo pantografem. Tento způsob byl pracný a pomalý. Právě u map docházelo při této metodě k nepřesnostem a nežádoucím chybám. K dobrému a rychlému přenesení kresby mohlo dojít pouze využitím citlivosti některých látek ke světlu a chemických změn. Použití ke zhotovení kopií citlivosti halových sloučenin stříbra nebylo možné, protože pomocí těchto látek nelze vytvořit obraz, vyhovující základním podmínkám tisku z plochy. Obraz vykopírovaný na tiskovou desku musel být schopen přijímat mastnou tiskařskou barvu a na světlech, tj. místa, která se nemají tisknout, nesmí být přijímána voda. Kopie pro tisk se zhotovují z fotografického a reflexního negativu nebo z obrazu na průsvitném materiálu, kterým může být pozitivní kopie na filmu nebo i matrice, zhotovená rýsováním na snímkovém papíru [1,2].
Při prvních pokusech s kopírováním na kámen byl používán jako citlivá látka asfalt. Později byl nahrazen citlivějšími chromovými solemi a látkami koloidními. Asfalt je směs uhlovodíků, která vznikla v přírodě oxidací nafty. Je to křehká, lesklá, látka bez zápachu. Dá se tavit při 80° - 130° C. Asfalt je rozpustný v benzenu, chloroformu a terpentýnu (méně i v jiných uhlovodíkách). Ke kopírování se používalo převážně asfaltu syrského. Citlivá vrstva se vytváří rozpuštěním asfaltu s přidáním olejů a pryskyřice. Asfaltových kopií bylo používáno k reprodukci půltónových předloh, aniž bylo nutno zhotovit rastrový negativ. Citlivá vrstva byla nanášena na zrněný kámen. Mohlo se využívat i hladkých kamenů a zrno se vytvářelo srážením asfaltu přidáním dalších složek. Po uschnutí vrstvy na kameni bylo možno kopírovat. Fotografický negativ se kladl emulsí na citlivou vrstvu a osvětlil silným světelným zdrojem. Exposiční doba byla velmi dlouhá, silnými obloukovými lampami se exponovalo až 8 hodin. Nejdůležitější věcí bylo vyvolání kopie. Asfalt se díky osvětlení stal nerozpustný v normálních rozpustidlech [1, 2].