Knihtisk

Deskotisk byl považován za značný pokrok proti ručnímu opisování. Jeho nevýhodou však bylo velmi pomalé a pracné vyřezávání tiskové formy, která byla po použití nepotřebná. V 15. století byl zaznamenán vynález, kde podstatou byla tvorba stavebnice z volně sestavovatelných znaků.

V Koreji byl vynalezen tisk ze stavebnickově sestavovaných znaků, vyrobených z kovu, o více než 400 let dříve než v Evropě. Rozdíl byl v tom, že korejských znaků bylo několik tisíc a Gutenberg pracoval pouze se 24 základními znaky. Kovové litery v Koreji vznikaly tak, že znak byl vyřezán ze dřeva a sloužil k vytvoření licí formy v tuhém písku, do něhož byl vtlačen. Do vtlačeného reliéfu byl nalit roztavený kov a vznikla jen tenká slupka s vystouplým reliéfem. Tenké odlitky se lepily na desku a posléze se z nich tisklo. Forma se na povrchu obarvila, přiložil se na ni papír a ze zadní strany se otíral, aby přijal barvu. Čínským vynálezcem tisku z jednotlivých znaků je Pi Šeng (1041 - 1048) [1]. Za evropského vynálezce knihtisku ze sestavovatelných písmových znaků se dnes pokládá Johannes Gensfleisch zvaný Gutenberg. Za rok vynálezu se považuje rok 1440 a jako místo vzniku se uvádí Štrasburk.

Gutenberg se snažil napodobit rukopisné knihy, kde používal mnohem více znaků. Nežli jich používáme dnes. Vyřezal a vyryl do kovu odlévací formičky s vyhloubeným obrazem jednotlivých pásem, tzv. matrice. Z nich pak v malém přístroji odléval písmena z jiného, snadněji tavitelného kovu. Vytvořil licí nástroj, do něhož se upínaly jednotlivé matrice. Ty byly vytvořeny nejdříve z olova, pak se přešlo na tvrdší kov - měď. Gutenberg objevil také snadno tavitelné, tj. za nízké teploty tekuté slitiny olova, vhodné k odlévání znaků. Podstatou jeho vynálezu je licí přístroj.

Gutenbergův vynález se rozšířil postupně po celé Evropě a během doby se zdokonalil hlavně vznikem nových antikvových písem. Práce s kovovými odlitými hranolky písmových znaků, jejich sestavování do slov, vět, řádků, … stránek se označuje jako ruční sazba. Udržela se v této podobě asi 450 let asi do konce 19. století. Poté byly vynalezeny sázecí stroje na horkou, odlévanou sazbu z olova a jeho slitin (tento kov je považován za Gutenbergův kov). Princip odlévání zůstal stejný, jen se zvýšila rychlost a technika sazby. Tak byla nahrazena ruční sazba sazbou strojovou.

Gutenberg pracoval hlavně s kovy. Žádná z jeho knih není ilustrována. Při tisku ilustrací (i map) se používala tiskařská metoda "dřevořez" a od 18. století "dřevoryt".

První kniha, kterou Gutenberg vytiskl, byla Latinská bible, jejíž první vydání bylo dvoudílné a mělo 641 stran, každá strana 42 řádek. Druhé vydání této knihy bylo upraveno tak, že text byl rozdělen na 882 stránek po 36 řádcích. Při šíření knihtisku se technika dostala do Plzně (obr. 5), kde byla vydána první česky tištěná kniha - Kronika trojánská, která má celkem 390 stran. Následovalo vydání dalších knih českými tiskaři: Nový zákon roku 1475, Statuta provincialia Arnesti roku 1476 a jako první dvoubarevná publikace - Passionál. Roku 1515 se datuje vydání prvních českých novin a roku 1554 vydal Jan Kosořský Müsterovu Kosmografii, která obsahuje zmenšeninu Klaudyánovy mapy Čech. Pro první vydání této mapy - v originálním měřítku bylo použito dřevořezu. Mapa byla vytištěna již roku 1518 v Norimbergu. Mnohem obtížnější než tisk textu zůstávalo rozmnožování obrazů a kreseb, k nimž je možno řadit i první mapy. Jan Kosořský, který se zasloužil o vydání zmenšeniny Klaudyánovy mapy, byl dobrým kartografem a zhotovil a vytiskl ve své tiskárně mapu Uher pro císaře Rudolfa II. První mapy byly reprodukovány dřevořezem, který moc neumožňoval tisknout v potřebné kvalitě tenkou čárovou kresbu [1, 2, 4, 7].

Obr. 5 Tiskárna z počátku knihtisku s tiskovým lisem se svislým vřetenem, ruční navalování barvy balíky. V pozadí sazeč při sazbě z písmovky [1]