6. Reprodukce technických map velkých měřítek

V této kapitole se zabývám reprodukcí technických map velkých měřítek. Jaké techniky byly použity k reprodukování katastrálních map. Zabývám se čtyřmi historickými reprodukčními metodami (převážně 19. století). Dále jsou uvedeny techniky reprodukce u tvorby státní mapy měřítka 1 : 5 000 hospodářské i odvozené.

Obnova katastrálních map

Reprodukce map používá jen některé z metod, které byly popsány. Velmi záleželo na výběru vhodného výrobního postupu. Technici nepoužívali pouze mapy právě naměřené nebo reprodukovaných novými metodami. Velmi často se musí využít starých mapových děl a snímků a dřívějších reprodukcí těchto map. Jediným celistvým dílem, zobrazujícím téměř celé území naší republiky je katastrální mapa. Katastrální mapa tvoří buď přímý, nebo nepřímý podklad pro technické práce, které jsou podstatnou částí tvoření. [3, 5, 7].

Technici používají otisky katastrálních map, které jsou zhotoveny v různých obdobích a různými metodami. Je také potřeba znát kvalitu otisku. Nejdůležitější vlastností je vliv pro použití reprodukční techniky na přesnost mapy.
Od zaměření katastrální mapy až do dnešní doby byly používání čtyři způsoby reprodukce. Některé mapy (hlavně mapy větších měst a průmyslových obcí) byly reprodukovány vícekrát.
Nejstarší výrobní metody nebyly dokonalé. Díky rozvoji polygrafického průmyslu docházelo ke zlepšování metod. Poslední čtvrtá metoda byla graficky dokonalá a přesná. Ale i mapy reprodukované čtvrtou metodou mohou být zatíženy vadami z předchozích reprodukcí.
Způsoby použité pro reprodukce katastrální mapy (evidenčního otisku katastrální mapy) se lišily od metod používaných v polygrafii. Při reprodukci katastrálních map se volily speciální techniky. Bylo to dáno účelem reprodukce. V polygrafii se reprodukuje originál proto, aby se zhotovilo více kopií. U reprodukce mapy chceme dosáhnout nového originálu. Při obnově katastrální mapy je potřeba neustále doplňovat nová měření. Otisk katastrální mapy slouží také jako podklad k rýsování snímků z mapy katastrální. Vynášení a zakreslování změn, výpočty ploch a stálé používání mapy, může vést k nečitelnosti některých úseků mapy. Bylo tedy nutno navrhnout otisk k obnově. Tedy reprodukovat evidenční otisk způsobem tak, aby z reprodukce vzešlé nové otisky uváděly platný stav [3,5,7].

Nejstarší reprodukční technika

První reprodukční metoda byla nejméně přesná. Byly jí reprodukovány mapy v polovině 19. století (cca 1818-1861). Byla to doba v počátku fotografie. Ještě nebyly objeveny a využity objevy citlivosti látek ke světelným paprskům. Reprodukce map byla prováděna litografií (viz. 2.4.) Kresby originálů mapy nebo reprodukovaného otisku bylo nutno před začátkem reprodukčních prací přenést na litografický kámen. K přenosu byl použit přístroj pantograf (obr. 17). Úkolem přístroje nebylo mapu zmenšit, ale přenést mapu v poměru 1:1. Jelikož se jednalo o přímý tisk z kamene, bylo potřeba kresbu přesunout na kamen zrcadlově obrácený (nečitelný). Používal se pantograf rytecký.
Vodící i kreslící jehla měla společnou osu. Byly kolmé k rovině, do které byl vložen reprodukovaný otisk a k rovině litografického kamene. Postupně se vedla jehla do všech platných hranic na mapě. Hrot rýsoval přitom na ploše kamene převrácený obraz.
Po přenesení a vyrýsování obrazu mapy na zabarvenou plochu litografického kamene byla provedena rytina do hloubky. Poté byla rytina vymaštěna olejem, vetřela se tamponem barva a mapa byla v potřebném množství vytištěna tiskem z hloubky. V této fázi docházelo k znehodnocení mapy. Před tiskem se musel navlhčit papír. Vlhčení se provádělo po celé ploše papíru stejnoměrně a vysušovalo pokládáním suchými papíry. Otisky vzniklé touto metodou byly většinou zatíženy chybami z pantografování, chybami rytiny a použitím způsobu tisku z hloubky na navlhčený papír. Touto metodou byl vytvořen malý počet mapových listů [3].

Druhá reprodukční technika

Od roku 1860 byla používaná nová metoda k obnově otisků katastrálních map. Také bylo použito přenášení kresby a rytí do litografického kamene. Vznikaly tedy stejné chyby z této metody. Už se ale nepoužívalo mokrého papíru, ale tisklo se na připravené desky se suchým papírem [3]. Litografický kámen se musel připravit. Ryté čáry byly vymaštěny olejem a vyplněny barvou. Po očištění hladké plochy kamene od zbytků barvy byl jeho povrch poprášen jemným asfaltovým práškem. Ten ulpěl na barvě rytiny. Z hladkého povrchu desky šel lehce setřít. Díky jemnému zahřátí kamene se roztavil asfalt a vytvořil s barvou na dně rytých čar tuhý mastný podklad po vychladnutí. Tento postup se opakoval tak dlouho, až byla rytina tuhou, mastnou hmotou vyplněna a nastalo vyvýšení kresby. Tisklo se na suchý papír v průtahovém listě. Byly tedy odstraněny chyby ze srážky papíru, kde tisk předchozí metody byl zhotovován na mokrý papír [3]. Tato metoda se používala do roku 1908 a díky ní bylo reprodukováno mnoho katastrálních map.

Třetí reprodukční technika

Třetí reprodukční technika, která se používá k obnově katastrálních map, využívá změnu přenášení obrazu. Kresba se nepřenášela ryteckým pantografem, ale kopírovala se fotolitograficky (obr. 17, viz 2.5). Používalo se pozitivních kopií. Před pozitivním kopírováním na tiskovou desku se musely přizpůsobit tisknoucí podmínky. Neprůsvitný papír se musel stát alespoň dočasně průsvitným. Toho se dosáhlo potřením a promaštěním papíru citronovým olejem. Kresba se vykopírovala na citlivou vrstvu arabské gumy a dvojchromanu amonného, kterou byla preparována zinková a později hliníková deska. Kopie byla negativním obrazem všech čar, které byly na původním reprodukovaném otisku. Obnovení platné kresby se provádělo rytím do kovu. Rytinou byl prohlouben kov tiskové desky a ryté čáry byly vymaštěny. Vyvýšení a stmelení barvy s roztaveným asfaltem se provádělo podobným způsobem jako v druhé reprodukční technice. Tisklo se v průtahovém lisu na suchý papír. Cennou změnou bylo fotomechanické kopírování. To bylo použito i k reprodukci popisu katastrální mapy. Popis nemusel být ani ryt ani kreslen, ani vysázen a vytištěn pomocí knihtisku [3].

Obr. 17 Pantograf [16]

Popis se tiskl ze zvláštní tiskové desky samostatně. Byla vytvořena popisová průsvitka, a tak bylo možno využít pozitivního kopírování bez nutných úprav. Vznikla negativní, nečitelná kopie písma na hliníku, která se barvila, aby bylo možno sledovat ostrost a bezzávadnost kopie. Negativní kopie se při vyvolání odkysličila. Případné vady se opravily retuší a kopie byla nasvícena kolem 10 minut, aby vrstvy ještě více zaschly. Kopie pak byla zamaštěna černou barvou a vložena na delší dobu do vody. Dlouhým působením vody nabobtnala a mohla z ní být odstraněna přebytečná barva. Tak se z negativní kopie stala kopie pozitivní a bylo možnost postoupit k tisku. Tisková deska se pak připravila k tisku [3]. Oproti druhé reprodukční technice nastává převrat v reprodukci. Metoda prováděna pomocí fotolitografie byla velmi přesná. Jedinou nevýhodou bylo zvyšování času nutného k přípravě mapy k reprodukování. Aby došlo k dobrému tisku, musela být kresba dostatečně sytá. Šedá, opotřebovaná místa byla opravována tuší. Nové katastrální mapy se reprodukovaly rytinou do kovu, protože nebylo nutno rozlišovat platný a neplatný stav.

Čtvrtá reprodukční technika

Čtvrtá reprodukční metoda byla používána od roku 1932 až do dnešní doby. Využívá všech možností fotolitografie a odstraňuje nedokonalost přímého tisku na průtahovém lisu. Tisk ne nahrazuje metodou ofsetovou. Otisk map určený k reprodukci nebylo potřeba upravovat chemicky. Pouze se opravila část kresby v místech, kde byla poškozena. Z otisků katastrální mapy se zhotovil exposicí v reflexním kopírování rámu negativ, který se nevyvol úplně. Vyvolání se přerušilo v okamžiku, kdy se stal obraz na negativu zřetelným v průsvitu (kresby větších průsvitností se odlišovaly od téměř neprůsvitných ploch). Na negativu šlo sledovat všechny čáry na prosvětlovacím stole. Čáry byly dostatečně průsvitné, aby byl obraz znatelný od oka.

Před rytím parcelních čísel a dalšího zpracování bylo nutno si uvědomit, že reflexní negativ je negativem zrcadlově obráceným. Negativ byl stejně orientovaný jako fotografický negativ zhotovený objektivem bez hranolu či zrcadla. Parcelní čísla a další značky se tedy ryly zrcadlově obráceně [3]. Provedená rytina se musela zkontrolovat. Byla provedena dvojí revize, která zjišťovala grafické provedení. Z rytinového negativu se zhotovila albuminová kopie na hliníkovou desku. Výsledkem kopírování je kopie nepřevrácená a čitelná. Tisková deska se tedy může rovnou použít k tisku. Tisklo se na ofsetových přenoskách. Při správně rektifikovaném stroji byly výsledné otisky skvělé kvality. Čáry byly ostré, syté a tenké.

Reprodukce katastrálních map po novém měření

Katastrální mapy vytvořené po obnově pozemkového katastru nebo jiné mapy jsou kartirovány na zajištěném papíru. Při jejich reprodukci se osvědčila metoda reflexního zhotovení negativů na sklo. Zcela vyvolané negativy jsou nutné vyretušovat. Retuší se odstraňovaly technické vady citlivé vrstvy a každé porušení. Zakrývalya se nejdříve místa, která se neměla tisknout, a byla při vyvolání neprůsvitná. Tato místa vznikala na negativu vadami vrstvy, nebo jejím poškození např. při dopravě skel. Retuší byla odstraněna všechna nedostatečně krytá místa nanesením tenké stejnoměrné vrstvy retušovací barvy.
Negativ, který byl vytvořen z originálu, bylo možno bez zásahů kopírovat na citlivou albuminovou vrstvu. Tyto úpravy bylo nutno provést ryteckou jehlou. Ideálně barvy na negativu se projevily částečnou průsvitností.
Při kartírování originálů katastrálních map byl často používán výtah kresby tuší, při kterém se nejprve vyrýsovala hranice tvrdou tužkou d hloubky papíru a pak se tuš rýsovacím perem vypouštěla do vzniklých rýh. Tato metoda se projevovala nepříznivě při reprodukci, pokud bylo rytí moc hluboké. Při reprodukci reflexem se citlivá vrstva nedotýká tuše, která vyplňuje stěny rýh [3].

Obr. 18 Ukázka historické katastrální mapy [19]

Reprodukce státní mapy měřítka 1 : 5 000 - hospodářské

Originál Státní mapy dodaný pro reprodukci zobrazuje polohopis i vrstevnice (současné). Originál není tentokrát potřeba graficky dokonale rýsovat. K reprodukci stačil výtah tužkou. Musí být tedy zachována čitelnost originálu. Ta ovlivňuje i přesnost reprodukce [3]. Z dodaného originálu byly pomocí fotoaparátu vytvořeny tři negativy stejných rozměrů. Dva byly opatřeny vrstvou pro rytí a třetí byla normálním pérovým negativem. Negativy určené k rytí byly obarveny za mokra roztokem chrisoidynu a pruské modři. Po vyprání byly pokryty ještě ochrannou barvou vrstvou dextrinu. Na prosvětlovacím stole byly na negativu vidět vrstevnice i situace. Oboje bylo v poloprůsvitném stavu nekopírovatelné. Na jednom negativu byla zobrazena situace a na druhém jen vrstevnice. Třetí průsvitný negativ sloužil k zhotovení modré kopie po vylepení popisu. Jednotlivé názvy byly sázeny, tištěné knihtiskem a po rozstřihání nalepeny do určených míst modré kopie. Vylepené názvosloví bylo retušováno a fotografováno. Rytina situace a vrstevnic byla kontrolována. Státní mapa hospodářská byla tedy zhotovena tříbarevným tiskem. Z negativů situace, vrstevnic i popisu se zhotovily albuminové kopie. Situace se tiskly šedě, vrstevnice hnědě a názvosloví černě [3].

Reprodukce státní mapy 1 : 5 000 - odvozené

Státní mapa odvozená je dílem, které by mělo nahradit státní mapu hospodářskou. Vznik pramenil z technických a hospodářských úkolů. Podkladem pro zobrazení situace mapy 1 : 5 000 byly katastrální mapy všech stávajících měřítek. Tento podklad zajišťoval přesnost polohopisu i výškopisu v měřítku 1 : 5000. Výšková měření pro větší měřítko než 1 : 5 000 byly prováděny v té době na malé části ČSR. Šlo o práce neucelené, měřené různými metodami, a tak se netvořily souvisle. Situace byly dodávány k reprodukci většinou vyrýsované na matricích v měřítku 1 : 2 880, montovaná do sekcí státní mapy 1 : 5 000. Mohly být i doplněny matrice 1: 2 880 pantografováním z jiných měřítek.
Matrice situace se před reprodukcí doplnily popisem uvnitř i venku sekčního rámu a fotograficky se zmenšily do měřítka 1 : 5000. Z negativů se vykopírovala situace na citlivý papír. Kopie sloužila jako podklad ke zhotovení matrice vrstevnic v měřítku 1 : 5 000. Tiskové desky se zhotovovaly z negativů situace na albuminovou vrstvu, vrstevnice byly kopírovány přímo z matric positivně na hliníkovou desku. Tisklo se dvoubarevně (situace šedě a vrstevnice hnědě). Mapové listy státní mapy odvozené měřítka 1 : 5 000 byly pro území velkých měst rozmnožovány pětibarevným tiskem [3].