Při výpočtech v trigonometrické síti a při jejím zhuštění nebyly brány v úvahu směrové korekce v jednotlivých stranách trojúhelníků a byly tedy považovány za rovinné. V uvedených výpočtech byl tímto krokem zanedbán sféroidický tvar zemského tělesa, což odpovídalo požadavku na velmi jednoduché způsoby výpočtů a následného zobrazování.
Někdy se můžeme setkat s označením "bezprojekční souřadnicová soustava" Cassini -Soldnerova zobrazení. Neznamená to nic jiného, než výše zmíněný způsob výpočtu v rovině Cassini- Soldnerova zobrazení.
Fiktivní geometrická interpretace Cassini-Soldnerova zobrazení představuje válec, který se dotýká náhradní kulové referenční plochy podél poledníku, procházejícím zvoleným základním trigonometrickým bodem, jehož obraz v rovině definuje počátek souřadnicové soustavy. Osa tohoto válce leží v rovině rovníku a protíná referenční kouli v kartografických pólech.
Souřadnicová osa X je obrazem zeměpisného poledníku, procházejícího základním trigonometrickým bodem a osa Y je obrazem kartografického poledníku, který rovněž prochází zvoleným trigonometrickým bodem. Kladná orientace osy X směřuje k jihu a kladná orientace osy Y směřuje na západ.
Poloha bodu Pn na kouli je určena jeho sférickými souřadnice xn a yn. Souřadnice x se měří po oblouku základního zeměpisného poledníku až k průsečíku s kartografickým poledníkem, jež uvažovaným bodem prochází. Souřadnice y se pak měří po oblouku kartografického poledníku od průsečíku se základním poledníkem zeměpisným až k danému bodu. Názornou ukázkou souřadnicového určení bodu je následující obrázek.
Xn = xn a Yn = yn
který říká, že se bude jednat o tzv. čtvercovou mapu a tedy o válcové zobrazení. Ekvidistantní, v našem případě v kartografických polednících. V rovině dostaneme obraz, na němž obrazy kartografických poledníků a kartografických rovnoběžek se protínají pod úhlem π/2.
Budeme-li všímat délkového zkreslení, pak obdobně jako u ostatních válcových zobrazení, je závislé na vzdálenosti od dotykového poledníku a zde také na azimutu měřené strany.
Platí zjednodušený vzorec, známý z matematické kartografie:
Ze vzorce lze vyčíst, že délky ve směru kartografických poledníků se nezkreslují, zato ve směru příčném se zkreslení projeví maximální hodnotou a dále, že délka v mapě bude vždy větší, přibližně o hodnotu pravé strany výrazu.
Poznatek, že zkreslení roste se čtvercem vzdálenosti od dotykového poledníku a skutečnost, že na vzdálenost 200 km (y= 200) má zkreslení hodnotu okolo 50 cm, přinutil autora tohoto zobrazení, aby území celé západní části monarchie rozdělil na více částí, jež by svou rozlohou (y-ovou souřadnicí) nepřesahovaly, pokud možno,uvedených 200 km. Pro západní část říše bylo zvoleno 7 souřadnicových soustav a pro celou monarchii pak 10 soustav. Schematický přehled vybraných soustav západní části rakouské říše ukazuje následující obrázek.
Území dnešní ČR je pokryto dvěma souřadnicovými soustavami, konkrétně pro Čechy soustavou gusterbergskou a pro Moravu soustavou svatoštěpánskou. Jejich názvy jsou odvozeny od jmen trigonometrických bodů, do nichž byl vložen počátek souřadnicových systémů.
Trigonometrický bod " GUSTERBERG "(fi = 48°02'20,50" a labda=31°48'09,17") leží v Horním Rakousku a trigonometrický bod "Svatý Štěpán" je jednou z věží kostela svatého Štěpána ve Vídni (fi=48°12'32,75" a lambda=34°02'21,60" ).