Stabilní katastr - Geodeticé základy |
| Úvod || Kartografické zobrazení || Geodetické základy || Klad mapových listů || Měřické práce || Zpět historie |
|
|
| Geodeticé základy |
| Geodetickým základem pro mapování ve stabilním katastru se stala trigonometrická síť,
vybudovaná postupně pro celou rakouskou monarchii a později i pro uherskou část. Na triangulačních pracích se podíleli od roku 1807 až do roku 1840 výhradně vojenští geodeti a po tomto roce byla další činnost svěřena civilním úředníkům, kteří sít' dokončili okolo roku 1858. Celkový počet bodů trigonometrické sítě byl uváděn asi 12 590 a prakticky u všech se určovaly jak polohové souřadnice, tak i nadmořské výšky od Jaderského moře. Sít' byla připojena na 4 přímo měřené základny, u nichž byla provedena astronomická orientace a určení zeměpisných azimutů. Nejznámější byla základna u Vídeňského Nového Města, kterou již za vlády Marie Terezie měřil Abbé Liesganig a od níž byly určovány azimuty dalších stran připojovaných trojúhelníků sítě a prováděny další výpočty včetně velmi přibližného vyrovnání sítě. Vlastní sít' se budovala od I. do III. řádu přímým měřením na trigonometrických bodech, kdy délky stran se pohybovaly u I. řádu od 15 do 30 km, u II. řádu od 9 do 15 km a u III. řádu asi od 4 do 9 km. Podstatná však byla hustota bodů vzhledem k velikostí fundamentálního ( triangulačního ) listu, který zobrazoval plochu jedné čtverečné míle. Na tuto plochu musely padnout nejméně tři trigonometrické body číselně určené, z nichž alespoň jeden musel být přímo přístupný. Výpočty trigonometrické sítě se prováděly na Zachově elipsoidu, jehož velká poloosa a = 6376 045 m a reciproká hodnota zploštění f-1 = 310. Pozdější vojenská triangulace přinesla poněkud jiné hodnoty zeměpisných souřadnic trigonometrického bodu Gusterberg (rozdíl asi 2 - 6 ") a současně bylo zjištěno i stočení kladné větve osy X od severního směru k západu přibližně o 4' 22,3" to znamená že celá sít' je mírně pootočená. Délkovou jednotkou při měření i výpočtech byl vídeňský sáh. Délky stran bodů sítě III. řádu však nevyhovovaly potřebám podrobného měření a proto číselná sít' byla zhuštěna sítí IV. řádu, ale v tomto případě již metodou grafického protínání, tedy tzv. grafickou triangulací. Byl zde dán požadavek, aby na jeden mapový list o velikostí 800 x 1 000 sáhů padly alespoň 3 body, z nichž opět minimálně jeden musel být přímo stanoviskem. Grafická triangulace se prováděla velmi pečlivě na fundamentálním listu ( FL ), jehož měřítko bylo 1 : 14 400. Na FL se zkonstruovaly rámy mapových listů měřítka 1 : 2 880, zobrazily trigonometrické body číselné sítě a postupným protínáním ze stávajících bodů se určily polohy nových, graficky určených, bodů. Jejich definitivní poloha byla v těžišti chybového trojúhelníku, pokud dotyčný bod byl určen ze tří směrů. Souřadnice bodů sítě IV. řádu se určily přesným odměřením od všech stran rámu FL speciálním koordinatografem s vernierovou diferencí 0.1 sáhu. Budeme-li posuzovat kvalitu graficky určených bodů musíme především uvážit, že výslednou přesnost určení polohy ovlivnila jak grafická přesnost metody triangulace, tak i možná ve větší míře nejistota v poloze výchozích určovacích bodů ( I-III. řád číselně určený ) , protože body trigonometrické sítě byly stabilizovány i více než po dvaceti letech od ukončení triangulačních prací a mnohdy samozřejmě zmizely dřevěné kůly, které byly pouhou dočasnou stabilizací. |
| Skok na začátek |