V zobrazovací rovině v měřítku 1:14 400 byly TL ohraničeny soustavou rovnoběžek se souřadnicovými osami o vzdálenostech 20 palců, vytvářejících sloupce a vrstvy. Sloupce se značily od osy X na západ a na východ číslicemi římské abecedy s předřazením označení o jaký sloupec se jedná, zda o východní či o západní (např. V.S. IV.).
Vrstvy se číslovaly od severu k jihu číslicemi arabskými a počátek číslování byl vždy v nejsevernější vrstvě příslušného souřadnicového systému. Kterými vrstvami je sevřena osa Y v systémech platných pro naše území ukazuje tab. 2.1 (gusterbergský systém:45-46; svatoštěpánský systém : 33 - 34).
Označení TL je složeno z označení sloupce následované označením vrstvy, např.
ZS. VI. 47, VS. XXI. 30
(slovy : západní sloupec šest, vrstva čtyřicet sedm, nebo východní sloupec dvacet jedna, vrstva třicet.)
Každý z TL se dělí na 4 sloupce a 5 vrstev čímž vznikne 20 tzv.sekčních (mapových) listů (SL), v měřítku 1:2 880, zobrazujících v terénu území o rozloze 800 x 1000 sáhů (1 517,19 m x 1 896, 48 m).
Sloupce i vrstvy se označují písmeny malé abecedy (a,b,c,d, - e,f,g, h,i) a to systémem, nezávislým na umístění TL vzhledem k počátku souřadnic. Vysvětlení podává obrázek 2- 4. (Řazení písmen odpovídá vždy směru rostoucí souřadnice Y a X).
Označení sekčního listu (terminologie odpovídá době vzniku stabilního katastru) vznikne složením z označení TL připojením určení sloupce a vrstvy v nichž SL leží.
ZS. VI. 47, b g, VS. XXI. 30, a f
Způsob kladu a označení fundamentálních a sekčních listů naznačuje následující obrázek.
Velikost rámu sekčního listu je 25 x 20 palců, v metrické míře pak 65,85 x 52,68 cm.
Měřítko 1:2 880 bylo plně dostačující pro zobrazování polohopisné kresby v extravilánu. Zdaleka ale již nebylo tak vhodné na styku intravilánu a extravilánu a zvláště pak v hustější zástavbě intravilánu. Užívala se proto další odvozená měřítka, jimiž v sáhové míře byla měřítka 1 : 1 440 a 1 : 720. Ještě dnes lze vidět část dokumentace pražských kanalizací na původních mapách 1 : 720.
Způsob dělení sekčního listu na větší měřítka naznačuje následující obrázek.
Poznámka: Je dobré mít na paměti, že dva sousední mapové listy na hranici souřadnicových soustav nelze k sobě bezproblémově nalícovat podle rámu mapových listů. V důsledku sbíhavosti poledníků jsou obrazy souřadnicových os X sousedních systému vzájemně stočeny; nejsou v žádném případě rovnoběžné !
Reakce na zavedení metrické míry, ale hlavně vědomí nedostatečné přesnosti graficky vyhotovovaných map přispělo k vydání nové Měřické instrukce z roku 1887, která upravovala zcela novým způsobem postup měřických prací a následné grafické zpracování, včetně změny rozměru TL a SL. Bližší údaje o měřických pracech, instrukcích apod. bude uveden v dalším odstavci 2.6.4.
Nová Měřická instrukce z roku 1887 stanovila, mimo jiné, nová měřítka pro vyhotovení katastrálních map, nové rozměry TL a zcela odlišný způsob dělení a označování sekčních listů.
Triangulační list představoval obdélník o délce stran 8 x 10 km (4Y x OX) , umístěný opět v původní bezproječní souřadnicové soustavě Cassini-Sodnerova zobrazení.
Sloupce o šířce 8 km a vrstvy ošířce 10 km se označovaly v rámci kvadrantů, na něž dělí zobrazovací rovinu souřadnicové osy Y a X. Příslušnost ke kvadrantu se vyjadřovala velkými písmeny abecedy podle zeměpisných zvyklostí tj. SZ, SV, JZ, JV, kde zkratky opravdu znamenají severozápad, jihovýchod atd. Pozor, nelze zaměňovat s označením TL v sáhovém měřítku; SZ $ ZS !!! Neexistuje zde označení ZS - západosever !!
S.V. VII, 8 J.Z. IX, 3
Každý TL byl rozdělen rovnoběžně s osou X na 5 sloupců, označených čísly 1-5 počínaje jedničkou vždy sloupcem nejbližším ose X; rovnoběžně s osou Y se rozdělil na 8 vrstev, jež se značily postupně čísly 1 - 8, počínaje vrstvou nejbližší ose Y. Takto vzniklo v každém TL 40 sekčních (mapových) listů měřítka 1 : 2 500. Jejich rozměry jsou 64 x 50 cm (délka x výška SL) a ve skutečnosti zachycují území o rozloze 1 600 x 1 250 m. Sekční list se označuje prakticky podle stejného principu jako u map sáhového měřítka tj. označením TL a připojením určení polohy SL sloupcem a vrstvou, zde ve tvaru zlomku. Ukázka vzniku triangulačního a sekčního listu v metrické míře je na obrázku. Jak by mohlo vypadat označení sekčního listu v měřítku 1 : 2 500 naznačují dva následující příklady:
S.V. VII, 8 , 3/7 J.Z. IX, 3, 2/8
J počáteční etapě označování sekčních listů bylo zvykem přímo slovně vyjádřit, že se jedná o sekci (mapový list), což platilo i v případě map sáhového měřítka. Pro lustraci zde uvedeme pouze případ SL v metrické míře.
S.V. VII, 8, sekce 3/7
Stejně jako u sáhového měřítka , pokud to vyžadovaly podmínky měření a zobrazování vyhotovily se katastrální mapy v měřítku dvojnásobném (1 : 1 250), nebo i čtyřnásobném (1 : 625), kdy způsob označení byl obdobný jako u měřítka 1 : 2 880. List mapy 1 : 2 500 se v rámci sekce rozdělil na 4, resp. 16 dílů a tyto pak byly označeny čísly sloupců a vrstev od východu na západ (1, 2, 3, 4) od severu k jihu (5, 6, 7, 8); uvedená čísla platí pro mapu 1 : 625. V krátkém období před platností novéhozákona o čs. pozemkovém katastru tj. ve dvacátých letech, bylo povolováno vyhotovit i mapy v měřítkách 1 : 2000 a 1 : 1000. Zajímavé je, že byl zachován rozměr SL 1 : 2500, tedy 64 x 50 cm a do tohoto rámu byl zobrazen mapový obsah v měřítku 1 : 2000 nebo 1 : 1000.
