1. Úvod

1.1 Databáze

Databáze je místo, kde jsou uloženy logicky uspořádané informace (data). Tímto místem nemáme již dnes na mysli skříň se zásuvkami, ale nějaké záznamové médium počítače. Ve své podstatě není mezi skříní a záznamovým médiem velký rozdíl. Počítač nám však umožňuje pracovat s daty efektivněji – tzn. zpracovávat rychleji větší objemy dat.

Data a nástroje pro jejich správu tvoří databázový systém [3]:

Databázový systém = Data + Nástroje pro práci s daty

Nástroje pro práci s daty zajišťují například tyto činnosti (různé databázové systémy se od sebe liší mimo jiné vybaveností těmito nástroji):

§         vytvoření, vyhledání, aktualizaci a rušení dat

§         definici struktury dat

§         definici a zajištění integrity dat (soulad dat s reálným stavem)

§         zajištění fyzické[1] a logické[2] nezávislosti dat

§         podpora práce více uživatelů

§         zálohování dat

Většina dnešních databázových systémů používá pro uspořádání údajů v databázi relační model dat. V tomto modelu jsou data uspořádána do tabulek s přiděleným jménem, které ji v rámci databáze identifikuje. Tabulka obvykle obsahuje informace o jednom druhu objektu. Skládá se z určitého počtu sloupců (minimálně jednoho), kterým říkáme atributy či položky a řádků. Každý sloupec má přiděleno jméno a datový typ (např. text, číslo, datum, logické hodnoty – viz.více v kapitole 3.1). Jednotlivé řádky se nazývají záznamy a tabulka jich může (teoreticky) obsahovat libovolný počet. Od nulového počtu (prázdná tabulka) až po počet omezený kapacitou sloupce resp. tabulky (záleží na daném databázovém systému). Každá hodnota v tabulce je tak jednoznačně identifikována jako průsečík sloupce a řádku. Sloupec je dán svým jménem a řádek identifikátorem řádku. Úlohu tohoto identifikátoru plní v tabulce tzv. primární klíč. Je to položka (sloupec), jehož hodnota je v rámci jedné tabulky jedinečná. Primární klíč může tvořit i kombinace více položek. Většinou se jedná o číselnou hodnotu, u které máme jistotu, že se nebude měnit (např. rodné číslo osoby nebo identifikační číslo objektu).

Přístup k informacím uloženým v databázi zajišťuje program zvaný SŘBD (Systém Řízení Báze Dat) na principu klient-server. Název pochází z anglického DBMS (DataBase Management System). SŘBD je nepřetržitě spuštěn (jako služba na Windows NT resp. démon na Unixu) a v roli serveru očekává požadavky klientů (ostatních aplikací).

Pro zadávání požadavků SŘBD zpravidla slouží jazyk SQL (Structured Query Language). Tento jazyk vznikl v sedmdesátých letech ve firmě IBM pod názvem SEQUEL a poté SE-QUEL/2. V osmdesátých letech byl přejmenován na SQL. Protože ho využívaly i další  firmy, vznikla potřeba standardizace. Výsledkem toho byl v roce 1986 standard SQL86 a dále v roce 1992 standard SQL2. V současné době se chystá standard SQL3, který bude odrážet směřování k objektovým databázím (více v [3]). I přes tyto standardy existují mezi jednotlivými databázovými systémy odlišnosti v syntaxi některých příkazů.

1.2 Vývoj databázových systémů

První databázové aplikace se začali objevovat v polovině padesátých let v podobě jednoduchých evidencí. V šedesátých letech vytvořila firma IBM první databázový systém založený na hierarchickém modelu (podoba stromové struktury organizace). Relační databáze jsou na světě od sedmdesátých letech - jako první opět firma IBM v roce 1977 s databází SYSTEM R a v roce 1979 firma Relational Software, Inc. (dnes Oracle Corporation) s databází Oracle. IBM dále v roce 1981 uvedla systém SQL/DS a později v roce 1983 DB2. Své systémy produkovaly i další firmy jako např. Progress, Informix[3], SyBase či Microsoft.

V současné době se vývoj ubírá směrem k objektovým databázím, které umožňují uchovávat široké spektrum dat jako je text, obraz, zvuk a video. Buď jsou to čistě objektově založené databázové systémy nebo relační systémy s implementovaným objektovým přístupem, jejichž výhodou je zpětná kompatibilita s dříve napsanými programy (více v [3]).

První počítačové programy byly vyvinuty k provádění matematických operací, ale současné době (či spíše v posledním desetiletí) stojí na prvním místě databázové aplikace. Ať už jde o jednoduché evidence, registrační systémy nebo programy, které využívají svůj vlastní databázový formát, přestože to není na první pohled zřejmé – jako například CAD systémy. Poměr aplikací, které některou databázovou technologii využívají vůči těm, které tuto podporu nepotřebují se dnes odhaduje na 7:3 [7].

V budoucnu se budou jistě stále prosazovat i v oblastech, kde donedávna nehrály příliš významnou roli – typickým příkladem jsou dynamicky generované webové stránky.

1.3 Společnost Oracle

Oracle Corporation (dále jen Oracle) je druhá největší softwarová společnost na světě a zároveň vedoucím dodavatelem technologií pro e-business a webové aplikace. Je první softwarovou společností, která orientovala vývoj celé škály svých produktů výhradně na internet.
Společnost Oracle byla založena v roce 1979 jako Software Development Laboratories, Inc. a v roce 1982 převzala jméno Oracle podle původního názvu vyvíjeného systému správy databází pro sálové počítače.  Má sídlo v Redwood Shores v Kalifornii.
Česká pobočka (Oracle Czech s.r.o.) byla založena v roce 1994 a sídlí v Praze ve Škrétově ulici č. 12. 

 

 


[1] Fyzická nezávislost = oddělení způsobu fyzického uložení dat (např. na disku) od způsobu práce s nimi

[2] Logická nezávislost = změna logické struktury dat nevyžaduje úpravu existujících programů a dotazů

[3] V roce 2001 se Informix spojil s IBM