Databáze je místo, kde jsou uloženy logicky uspořádané informace (data). Tímto
místem nemáme již dnes na mysli skříň se zásuvkami, ale nějaké záznamové médium
počítače. Ve své podstatě není mezi skříní a záznamovým médiem velký rozdíl.
Počítač nám však umožňuje pracovat s daty efektivněji – tzn. zpracovávat
rychleji větší objemy dat.
Data a nástroje pro jejich správu tvoří databázový systém [3]:
Databázový systém = Data + Nástroje
pro práci s daty
Nástroje pro práci s daty zajišťují například tyto činnosti (různé databázové
systémy se od sebe liší mimo jiné vybaveností těmito nástroji):
§
vytvoření, vyhledání, aktualizaci a rušení dat
§
definici struktury dat
§
definici a zajištění integrity dat (soulad dat s reálným
stavem)
§
zajištění fyzické[1] a logické[2]
nezávislosti dat
§
podpora práce více uživatelů
§
zálohování dat
Většina dnešních databázových systémů používá pro uspořádání údajů v databázi
relační model dat. V tomto modelu jsou data uspořádána do tabulek
s přiděleným jménem, které ji v rámci databáze identifikuje. Tabulka
obvykle obsahuje informace o jednom druhu objektu. Skládá se z určitého počtu
sloupců (minimálně jednoho), kterým říkáme atributy či položky
a řádků. Každý sloupec má přiděleno jméno a datový typ (např. text, číslo,
datum, logické hodnoty – viz.více v kapitole 3.1). Jednotlivé řádky se
nazývají záznamy a tabulka jich může (teoreticky) obsahovat libovolný
počet. Od nulového počtu (prázdná tabulka) až po počet omezený kapacitou sloupce
resp. tabulky (záleží na daném databázovém systému). Každá hodnota v tabulce
je tak jednoznačně identifikována jako průsečík sloupce a řádku. Sloupec je
dán svým jménem a řádek identifikátorem řádku. Úlohu tohoto identifikátoru
plní v tabulce tzv. primární klíč. Je to položka (sloupec), jehož
hodnota je v rámci jedné tabulky jedinečná. Primární klíč může tvořit i
kombinace více položek. Většinou se jedná o číselnou hodnotu, u které máme jistotu,
že se nebude měnit (např. rodné číslo osoby nebo identifikační číslo objektu).
Přístup k informacím uloženým v databázi zajišťuje program zvaný
SŘBD (Systém Řízení Báze Dat) na principu klient-server. Název
pochází z anglického DBMS (DataBase Management System). SŘBD je nepřetržitě
spuštěn (jako služba na Windows NT resp. démon na Unixu) a v roli serveru
očekává požadavky klientů (ostatních aplikací).
Pro zadávání požadavků SŘBD zpravidla slouží jazyk SQL (Structured
Query Language). Tento jazyk vznikl v sedmdesátých letech ve firmě
IBM pod názvem SEQUEL a poté SE-QUEL/2. V osmdesátých letech byl přejmenován
na SQL. Protože ho využívaly i další firmy, vznikla potřeba standardizace.
Výsledkem toho byl v roce 1986 standard SQL86 a dále v roce 1992 standard
SQL2. V současné době se chystá standard SQL3, který bude odrážet směřování
k objektovým databázím (více v [3]). I přes tyto standardy existují mezi
jednotlivými databázovými systémy odlišnosti v syntaxi některých příkazů.
První databázové aplikace se začali objevovat v polovině padesátých let
v podobě jednoduchých evidencí. V šedesátých letech vytvořila firma
IBM první databázový systém založený na hierarchickém modelu (podoba stromové
struktury organizace). Relační databáze jsou na světě od sedmdesátých letech
- jako první opět firma IBM v roce 1977 s databází SYSTEM R a v roce
1979 firma Relational Software, Inc. (dnes Oracle Corporation) s databází
Oracle. IBM dále v roce 1981 uvedla systém SQL/DS a později v roce
1983 DB2. Své systémy produkovaly i další firmy jako např. Progress, Informix[3],
SyBase či Microsoft.
V současné době se vývoj ubírá směrem k objektovým databázím, které
umožňují uchovávat široké spektrum dat jako je text, obraz, zvuk a video. Buď
jsou to čistě objektově založené databázové systémy nebo relační systémy s implementovaným
objektovým přístupem, jejichž výhodou je zpětná kompatibilita s dříve napsanými
programy (více v [3]).
První počítačové programy byly vyvinuty k provádění matematických operací,
ale současné době (či spíše v posledním desetiletí) stojí na prvním místě
databázové aplikace. Ať už jde o jednoduché evidence, registrační systémy nebo
programy, které využívají svůj vlastní databázový formát, přestože to není na
první pohled zřejmé – jako například CAD systémy. Poměr aplikací, které některou
databázovou technologii využívají vůči těm, které tuto podporu nepotřebují se
dnes odhaduje na 7:3 [7].
V budoucnu se budou jistě stále prosazovat i v oblastech, kde donedávna
nehrály příliš významnou roli – typickým příkladem jsou dynamicky generované
webové stránky.
Oracle Corporation (dále jen Oracle) je druhá největší softwarová společnost
na světě a zároveň vedoucím dodavatelem technologií pro e-business a webové
aplikace. Je první softwarovou společností, která orientovala vývoj celé škály
svých produktů výhradně na internet.
Společnost Oracle byla založena v roce 1979 jako Software
Development Laboratories, Inc. a v roce 1982 převzala jméno Oracle podle původního
názvu vyvíjeného systému správy databází pro sálové počítače. Má sídlo v Redwood
Shores v Kalifornii.
Česká pobočka (Oracle Czech s.r.o.) byla založena v roce 1994 a sídlí
v Praze ve Škrétově ulici č. 12.