Historie mapovacích prací v ČR
Katastr rustikální || Katastr tereziánský || Katastr josefský || Tereziánsko-josefský katastr || Stabilní katastr


Katastr rustikální - 1. a 2. berní rula
Příčiny, které vyvolávyly snahy po podrobném mapování v našich krajích je nutno hledat v dávné minulosti, v době, která předcházela rozhodnutí o mapování. Těmi bylo především potřeba získání správných podkladů pro zdanění osídlené a obdělávané půdy. Potřeba soupisu zemědělské a lesní půdy na území našeho státu se objevuje již v dobách dávných Přemyslovců.
Bylo to především období třicetileté války (1618-1648), které dramatickým způsobem zasáhlo do hospodářství českých zemí. Roku 1650 rozhodl sněm království Českého o provedení generální vizitace, při níž byla provedena celková přehlídka rustikálních pozemků a upravena daňová povinnost.

Půda, kterou vlastní královská města, šlechta nebo církev se nazývá půdou dominikální - dominikál. Půda poddanská je označována jako půda rustikální - rustikál.
Veškerá půda byla rozdělena na půdu ornou a neobdělávanou a orná půda se pak rozlišovala podle kvality na dobrou, prostřední a špatnou. Výsledkem poměrně nekvalitně provedené vizitace bylo v roce 1654 vyhlášení 1. berní ruly, nazývané také 1. rustikální katastr.

S ohledem na kvalitu této berní ruly byla po dvaceti letech provedena "revitalizace držby" (1674-1683), jejímž výsledkem byla 2. berní rula, vyhlášena v roce 1684, někdy označována jako 2. rustikální katastr. Ten platil až do roku 1748.
Jelikož jednotkou pro výběr daní byla tzv. usedlost, jejíž velikost mohla být, a také byla různá, docházelo k pochopitelným sporům. Nadále se tak tedy prodlužoval neúnosný stav existence nedokonalých daňových podkladů.
Oba soupisy postihovaly pouze půdu poddanskou, byly sestaveny na podkladě přiznání a odhadů a neměly tedy geometrický podklad.
Skok na začátek



Katastr tereziánský -3. a 4. berní rula
V roce 1706, na základě rozhodnutí zemských stavů na zemském sněmu království Českého, se započalo s pracemi pro soupis jak půdy rustikální, tak i půdy dominikální. Začaly se zakládat soupisy vrchnostenských statků a půdy a to podle vlastního přiznání výnosů ze statků a vlastnictví pozemků. Vznikaly tzv. knihy "fasí" (přiznání), jež se staly podkladem pro vyhlášení 3. berní ruly nebo-li 1. tereziánského katastru v roce 1748.

Při stanovení výše daně se však opět vycházelo z nesprávného a nestejnorodého základu, protože rozvržení daně v tomto dominikálním katastru se řídilo počtem usedlostí jednoho panství. Výsledkem byla nespokojenost a protesty zvláště ze strany vrchnosti.
Proto císařovna Marie Terezie nařídila roku 1749 "generální vizitaci", vedoucí k vyrovnání daní podle objektivnějších kritérií, než doposud a po jejím skončení v roce 1756 bylo vyhlášeno tzv. panské vyrovnání (exaequatorium dominicale), které tvořilo základ pro dominikální tereziánský katastr.

Výsledkem uvedených prací byla 4. berní rula, nebo-li 2. tereziánský katastr, obsahující katastr rustikální (2. rula) a panské vyrovnání. Jedná se tady o soupis pozemků a statků rustikálních i dominikálních, který vstoupil v platnost roku 1757.

Pozoruhodný návrh, který mohl ovlivnit kvalitu pozdějších katastrů podala Marie Terezie na doporučení schwarzenberského zeměměřiče Petra Kašpara Světského Dvorské kanceláři, aby bylo provedeno nové vyměření půdy odbornými zeměměřiči. Její návrh nebyl přijat, přestože již tehdy byl takovýto katastr, využívající zaměření pozemků založen v Lombardii a některé z obcí nynější severní Moravy byly podle jeho zásad zaměřovány.
Skok na začátek



Josefský katastr
Slovo katastr znamená soupis podle hlav (capistratum) a pokud jde o pozemkový katastr, je třeba jím rozumět metodicky sestavený seznam nemovitostí jako jsou pozemky, budovy, právo stavby apod., jednak podle obcí, jednak podle okresů a vyšších správních jednotek.

Císař Josef II., syn Marie Terezie, velmi brzy a velmi dobře pochopil potřebu zajistit pořádek a spravedlnost v tak citlivé věci, jakou je výběr daní. Jakékoliv další vizitace a pouhé upřesňování daňových dokladů považoval za nedostatečné a nesprávné, a proto požádal Dvorskou kancelář, aby mu podala návrh řešící problém nekvalitních katastrů, kde bylo zohledněno měření všech pozemků v zemi navíc s podmínkou odstranit dělení na dominikální a rustikální půdu.
Dvorská kancelář vypracovala návrh, který splňoval podmínky, a tak mohl Josef II. dne 20.4.1785 vyhlásit patent, obsahující stručně následující charakteristiky budoucího katastru:

* Zaměřeny a sepsány budou všechny plodné pozemky v zemi
* Pozemky budou rozlišeny podle druhu obdělávání
* U pozemků bude stanovena jejich výnosnost
* Pozemky budou zaměřeny, zobrazeny a označeny tzv. topografickým číslem
* Bude zjištěn majitel pozemku (vlastník)

Dosavadní jednotka pro zjištění výnosnosti a tedy stanovení výše daně, usedlost, byla nahrazena jednotkou novou, pozemkem. Tímto aktem byl vlastně založen první pozemkový katastr.
Území, které bylo zaměřováno, se vymezilo podle tzv. katastrálních obcí. Nejdříve se stanovil obvod obce a verbálně se popsal průběh jeho hranice. Potom se celá obec rozdělila po přirozených či umělých hranicích na tzv. tratě, které byly zaměřeny a zobrazeny jako celek samostatně. V rámci tratě se jednotlivé pozemky očíslovaly a zaměřily co nejjednodušším způsobem tj. rozkladem na jednoduché geometrické obrazce.

Pro vlastní měření byl vydán návod "Ponaučení, jak v skutečnosti měření gruntů konáno býti má", který bychom mohli označit za první měřický návod v historii katastrálního mapování.
Výměry se určily z přímo měřených délek stran jednoduchých geometrických obrazců, kdy, již v té době, byly měřeny délky vodorovné latěmi, řetězci, provazcem nebo tkaninovým pásmem.
Po zaměření pozemku a vyšetření jména majitele se provedlo zobrazení do náčrtu příslušné tratě, zvaného také "brouillon". Zde bylo rovněž zapsáno jméno majitele a dotyčná parcela se označila svým topografickým číslem.

Vzhledem k tomu, že náčrty byly vyhotovovány pro každou trať samostatně, neexistovala žádná geodetická polohová síť pro připojení měření, měřické práce vykonávali i neprofesionálové v oboru a nebyl dodržen základní geodetický postup "z velkého do malého" nebylo možné z těchto brouillonů sestavit ani mapu obce, neboť na styku tratí docházelo k větším či menším nesouladům. V roce 1792 byl dokonce učiněn pokus o sestavení souvislé mapy celé země, ale díky výše uvedenému, tento pokus ztroskotal.

Na svou dobu velmi pozoruhodné dílo, dostalo jméno po jeho duchovním otci a je známé jako Josefský katastr, který vstoupil v platnost 19.9.1789 a podle něhož byla stanovena daňová povinnost bohužel pouze po dobu tří let.

Josefský katastr s sebou přinesl dva důležité momenty: narovnání nekorektního přístupu ke stanovení základu daňové povinnosti a podstatné zvýšení výměry plodné půdy, oproti údajům předchozího tereziánského katastru asi o 60%.
Skok na začátek



Tereziánsko-josefský katastr
Přes svoje nedostatky byl Josefský katastr příznivě přijat sedláky, protože svým způsobem zrovnoprávnil rustikální a dominikální půdu. Námitky však měla opět šlechta, a tak po smrti Josefa II. si vymohla částečné zrušení patentu s tím, že nadále se podle Josefského katastru budou přepisovat daně z rustikální půdy a pro panskou půdu bude přepis prováděn podle "panského vyrovnání".

Sloučila se tak část josefského a tereziánského katastru a od roku 1792 se užívá tzv. "tereiánsko - josefský katastr", který platil až do roku 1860. Byl také podkladem pro založení tzv. "zemských desek" v roce 1794, což byl knihovní zápis práv o pozemkové držbě panské půdy.
Skok na začátek