Na jaře roku 2001 jsem se zúčastnil měřických prací na zakázce Generel potoka Rokytka, zadané HYDROPROJEKTEM a.s. V rámci první etapy se zaměřovala Rokytka od soutoku s Běchovickým potokem až k jejímu prameni. Pro ověření funkčnosti programů PRICPROF a PODPROF jsem použil data získaná při zaměřování 11. části 1. etapy tohoto pražského potoka. Jedná se o úsek Rokytky v intravilánu obce Nedvězí.
K zaměření byla použita totální stanice Sokkia Set 3A s trojpodstavcovou soupravou. Měřené hodnoty byly přeneseny pomocí registračního zařízení Psion Organizer II, model XP do PC, do prostředí systému Kokeš, kde byly následně dávkou vypočteny souřadnice všech zaměřených bodů.
Před samotným aplikováním testovaných programů byl založen nový výkres a vytvořena situační mapa. Tato mapa obsahovala linii dna a linie příčných řezů, jejichž body byly vyrovnány na přímku.
Po spuštění modulu VSPODPROF byla do tabulky dialogu importována z grafického okna linie dna. V další fázi byly do tabulky k příslušným hodnotám staničení doplněny výšky hladin a břehů a to pouze tam, kde byly skutečně měřeny. Na závěr byly podle měřických náčrtů doplněny kódy a k nim potřebné informace. Takto připravený vstupní soubor byl uložen a následně zpracován modulem PODPROF, který provedl jeho kontrolu a doplnění o vyinterpolované výšky. Dále byla v dialogu nastavena měřítka (1:1000/100) a výška výkresu, která byla s ohledem na spád hladiny zvolena na 1+⅓ formátu A4 (40 cm).
Po vykreslení podélného profilu bylo nutné drobnými editacemi doladit vzhled výkresu. V místech, kde byly sousední pomocné čáry výškových kót blízko u sebe, docházelo k překrývání textů. Aby byly tyto texty dobře čitelné bylo třeba je posunout do stran. Viz. makro HORPOSTE (Horizontální posun textů) – kapitola 3.5.
Oproti podélnému profilu, kde se jistě vyplatí importovat body dna identifikací linie, shledal jsem jako výhodnější v případě příčných řezů importovat profil terénu identifikací po bodech a doplňovat ihned kódy a patřičné informace. Ke každému naimportovanému profilu bylo v dialogu doplněno staničení a označení profilu. Zpracování příčných a údolních profilů se od sebe neliší. Příčné profily byly vykresleny v měřítku 1:100/100, údolní profily v měřítku 1:500/100. Po vykreslení údolních profilů je třeba změnit označení z P na U. V další verzi programu bude možnost v řídícím dialogu volit, zda se jedná o příčné profily, údolní profily, nebo o řezy v objektech. Podle toho se bude automaticky nastavovat označení na příslušné písmeno a neumožní vložit jiné. Pokud je třeba posunout texty výškových kót, je možné využít opět program HORPOSTE.
Zpracování řezů v objektech se liší pouze dodatečným konstruováním objektů nad profily. Je však možné vkládat do vstupního souboru pomocné výškové kóty, které následnou tvorbu objektů usnadní. Řezy v objektech byly vykresleny v měřítku 1:100/100.
Většina projektantů vyžaduje předání geodetických podkladů v digitální podobě ve formátu „.DWG“, nebo „.DGN“ a obvykle mají požadavky i na barevné provedení a rozdělení entit do správných hladin. Pro splnění jejich nároků je třeba vytvořit příslušné konverzní soubory, které definují, jak z Kokeše převádět vrstvy, kreslící klíče, barvy, symboly aj. Předpokladem ovšem je, že máme zakoupené doplňky DXFOUT+ resp. DGNOUT+, které nejsou součástí základní instalace Kokeše a vlastní konverzi umožňují.
Na základě požadavků vodohospodářského projektanta, pana ing. Petra Kaňkovského z HYDROPROJEKTU a.s., jsem vytvořil konverzní soubor PROFILY.KXF, který řídí převod výkresů z Kokeše do formátu „.DXF“ a dále zakládací soubor Autocadu PROFILY.DWG, který definuje všechny hladiny, které se mohou ve výkresech s profily vyskytovat. Do tohoto souboru se v Autocadu importují Kokešem vytvořené dxf soubory. Barvy entit se nastaví ve vlastnostech výkresu na DLEHLAD. Příkazem cht se změní šířka písma na 0.88. Funkcí ltscale se podle měřítka upraví velikost textu. Výkres se „vyčistí“ a uloží s příponou „.DWG“.