3. Programové vybavení

Celá problematika řešení řezů na vodních tocích je shrnuta do tří modulů. Vspodprof.KBE, podprof.KBE a pricprof.KBE. Modul Vspodprof je určen pro přípravu souboru vstupních dat pro podélný profil vodního toku a modul podprof pro jeho vykreslení. Modul pricprof je určen pro přípravu i vykreslení příčných řezů na vodních tocích. V dalším textu je použit termín program PODPROF. Je to pouze název, kterým souhrnně označuji první dva zmíněné moduly. Ty k sobě neodmyslitelně patří a dohromady vlastně tvoří jeden ucelený program, i když každý se spouští samostatně. Termín Program PRICPROF je pak analogickým označením pro činnost modulu PRICPROF.

3.1 Instalace

Výše zmíněné moduly nejsou součástí běžné instalace systému Kokeš a proto je třeba je nejprve do systému připojit. V nabídce roletového menu Nástroje se zvolí položka Načtení makra a v dialogu Otevřít pak příslušný soubor. Připojené moduly se zobrazí na konci menu Nástroje, odkud je lze spouštět. Nevýhoda tohoto postupu je v tom, že po každém ukončení systému se připojené moduly uvolní a po novém spuštění Kokeše je bude třeba opět načíst. Proto je výhodnější vytvořit pro makra samostatné ikony, případně celý panel s ikonami, nebo je začlenit do roletového menu. Tyto úpravy se provádí v inicializačním souboru (wkokes32.ini), nebo pomocí úprav prostředí v systému Kokeš.

3.2 Nastavení tabulek

Pro optimální chod maker je třeba používat správné tabulky barev, vrstev a symbolů.Tedy tabulky probar.col, provrs.Lrs a doplněnou Wkokes.sym.

Základní tabulka symbolů kokes.sym byla obohacena symboly ze souboru prosym.ksh (obr. 3.1), který byl vytvořen pomocí modulu pro vytváření nových fontů a symbolů symcad.kbe.

 Vzhledem k tomu, že barevná paleta, která je k dispozici ve standardní tabulce barev kokes.col je omezena na 16 základních barev, je zde použita nová tabulka, sestavená z 256 barev, která byla vytvořena podle předlohy plné barevné palety systému AutoCad (obr. 3.2). Barevné složení RGB jednotlivých barev bylo zjišťováno pomocí programu Adobe Photoshop a následně vkládáno do nové tabulky barev probar.col.

Použití vlastních tabulek má nesporné výhody, ale zároveň komplikuje situaci v případě, že výkres bude zobrazen v prostředí Kokeše, který používá jiné (standardní) tabulky. Nově vytvořené symboly se nezobrazí a barevné provedení výkresu nebude odpovídat autorovu záměru.

Nabízí se zde úvaha, zda by nebylo lepší pojmout koncepci Kokeše v tomto ohledu stejně, jako je tomu u mnohých CAD systémů, kde si každý výkres nese s sebou zároveň použité vrstvy, barvy i symboly. Samozřejmě, že použití tabulek má své výhody, jako například ten fakt, že pouhé odkazy na ně ve výkresech snižují celkový objem dat souborů.

Obr. 3.1 - Symboly pro zaústění a symbol „kačeny“ jsou přebrány z ČSN 013469 Výkresy hydrotechnických a hydroenergetických staveb. Symboly pro odbočení a křížení byly navrženy projekční kanceláří, která se generely vodních toků zabývá. Všechny symboly byly vytvořeny pomocí modulu SYMCAD.KBE. Základní myšlenka modulu spočívá ve vytvoření výkresu, který zobrazuje symboly a umožní jejich pohodlné kreslení s využitím pomocných vynášecích kružnic a úseček. Pro tyto práce je vhodné využít editační funkce modulu symcad, neboť ty respektují speciální strukturu výkresu nesoucího symboly. Výkres se exportuje do souboru s příponou „.KSH“, který je možno přímo použít pro zobrazení symbolů v programu Kokeš. Ukládají se pouze samotné symboly. Vynášecí úsečky a kružnice i parametry pro zobrazení se neuloží.

 

Obr. 3.2 – Plná barevná paleta používaná v CAD systémech. Stejnou škálu barev obsahuje i tabulka barev PROBAR.COL, kterou jsem  v Kokeši vytvořil.

 

3.3 Program PODPROF - Podélný profil vodního toku

            Program PODPROF je určen k vykreslení podélného profilu vodního toku. Celá kresba je řízena textovým souborem se vstupními daty a řídícím dialogem.

3.3.1 Modul VSPODPROF - Příprava vstupního souboru

Soubor vstupních dat s příponou „.pdv“ je textový soubor, který je nezbytný pro další postup při tvorbě výkresu podélného profilu vodního toku makrem PODPROF. Lze jej vytvořit libovolným textovým editorem, nebo přímo v navrženém prostředí makra VSPODPROF, jehož popisem se zabývá tato kapitola. Jeho výhodou je především přehlednost vstupních údajů uspořádaných v tabulce a částečně i záruka, že po formální stránce bude soubor v pořádku.

 Po spuštění programu se objeví dialog (obr. 3.3), jehož dominantou je právě editační tabulka. Standardně je tvořena 7 sloupci. V případě, že nekreslíme hladinu, je možné pole pro výšky hladin schovat.

 Do prvního sloupce se uvádí staničení toku v ose. Respektuje se přitom zásada, že ve směru proti toku je staničení vzestupné. To znamená, že v prvním řádku bude vždy hodnota nejnižší. Staničení je položka povinná a je ji nutno uvádět v každém řádku. Součástí programu je také kontrola vstupních údajů a ta v případě porušení uvedené zásady ohlásí chybu.

Oproti tomu výška dna, která se zapisuje do druhého sloupce tabulky, je položka povinná pouze v prvním a posledním řádku. Pro staničení, ve kterém nebylo dno toku měřeno se zapíše číslo 0. Při spuštění funkce kontrola a úprava vstupního souboru z řídícího dialogu Podélný profil vodního toku (modul PODPROF) jsou pak chybějící výšky dna dopočteny lineární interpolací. Stejné pravidlo platní i pro výšky hladin, výšky levého a pravého břehu., jejichž hodnoty se uvádějí ve 3., 4., a 5. sloupci tabulky. Další zjednodušení při tvorbě vstupního souboru je k dispozici při existenci tzv. oboustranného břehu. V případě, že výška obou břehů toku je shodná, uvádí se její hodnota pouze ve sloupci pro levý břeh. Do pole pro pravý břeh se zapíše znak „-“.

Obr. 3.3 – Dialog pro přípravu vstupního souboru. Tlačítkem Velký lze měnit velikost dialogu

 

Obr. 3.4 – Dialog pro přípravu vstupního souboru. Po zvolení kódu P, O, nebo U se zadává číslo, které společně s kódem tvoří označení řezu.

Důležitou součástí výkresu podélného profilu jsou objekty (např. mosty, lávky), zaústění (např. soutok, vyústění kanalizace), odbočení (např. náhon, slepé rameno), křížení (např. inženýrské sítě, liniové stavby), vyznačení příčného či údolního profilu, vyznačení příčného řezu v objektu, doplňkové výškové kóty a popisné texty. Doplňování těchto prvků do výkresu standardními funkcemi Kokeše by bylo poměrně pracnou a časově náročnou záležitostí, nehledě na to, že při ní může vzniknout řada chyb. Program umožňuje vložit do textového souboru předdefinované kódy, které se vybírají z rozbalovacího menu v 6. sloupci editační tabulky. Na základě těchto kódů a doplňkových informací (kóty, rozměry zaúsťujících těles, popisné texty aj.), které se zadávají v posledním sloupci tabulky, se pak všechny zmíněné prvky programem vykreslí. Význam kódů je vysvětlen v tabulce 3.1.

 

KÓD

VÝZNAM KÓDU

INFORMACE KE KÓDŮM

T

Text

popisný text (max. 11 slov)

S

Stupeň

výška stupně, [text]

V

výšková kóta

[%], [#], výška, [[%], [#], výšky], [text]

K

křížení toku

[text]

P

příčný profil

[text]

U

údolní profil

[text]

O

řez v objektu

[%], [#], výška, [[%], [#], výšky], [text]

ZPT

zaústění vpravo

[text]

ZLT

zaústění vlevo

[text]

OPT

odbočení vpravo

[text]

OLT

odbočení vlevo

[text]

ZPR

zaústění vpravo - kruhový řez

výška, průměr v mm, [text]

ZLR

zaústění vlevo - kruhový řez

výška, průměr v mm, [text]

OPR

odbočení vpravo - kruhový řez

výška, průměr v mm, [text]

OLR

odbočení  vlevo - kruhový řez

výška, průměr v mm, [text]

ZPO

zaústění vpravo - obdélníkový řez

výška, výška v mm, šířka v mm, [text]

ZLO

zaústění vlevo – obdélníkový řez

výška, výška v mm, šířka v mm, [text]

OPO

odbočení  vpravo - obdélníkový řez 

výška, výška v mm, šířka v mm, [text]

OLO

odbočení  vlevo - obdélníkový řez

výška, výška v mm, šířka v mm, [text]

Tab. 3.1 – Řídící kódy pro kresbu podélného profilu vodního toku.

 

Popisné texty se automaticky umisťují nad vynášecí čáry profilu ve vertikálním směru ve vzdálenosti 2.5 cm od bodu vyššího břehu. Ke změně polohy vztažného bodu textu dojde v okamžiku, kdy by se jeho vzdálenost od bodu vyššího břehu rovnala nule. V tomto případě je text odsazen o 2.5 cm.

            Stupněm se rozumí svislý úsek v linii dna. Ve výkresu je hrana stupně opatřena výškovou „kačenou“ s kótou. V tabulce je možno uvést za kótu popisný text, který se vykreslí vertikálně nad profil. Výškou se rozumí nikoliv relativní hodnota, ale absolutní nadmořská výška.

            Výšková kóta umístí do výkresu „kačenu“ s výškovou kótou a doplňující text. V případě, že je kótě předřazen prefix „%“ vloží do bodu s kótou rovněž počátek linie, která bude napojována na každý další bod výškové kóty s prefixem „#“. Kreslení linie ukončí opět „%“. Takto vzniklá uzavřená plocha se vyplní příslušnou barvou. (Pokud bude v úmyslu konvertovat výkres do formátu DXF, je lépe plochu vyšrafovat, neboť současný konverzní modul převody výplní ploch nepodporuje.) Kód V se tedy uplatní především při konstrukci řezu objektem, který zasahuje do koryta toku.

            Křížení se používá v místě, kde vodní tok přetínají např. inženýrské sítě, produktovody, různé liniové stavby apod. Ve výkresu je taková situace znázorněna příslušným symbolem ve tvaru kříže[1] a popisným textem.

            Příčný resp. údolní profil se ve výkresu vyznačí pod srovnávací rovinou písmenem P resp. U s číslem. Automaticky se vypočítá vzdálenost k předchozímu příčnému řezu a její hodnota se umístí centricky do pole Vzdálenosti příčných profilů. Za kód je možno uvést doplňující text.

            Pro řez objektem platí to samé, co pro příčný profil. Navíc je možno využít prefixů „%“ a „#“. Jejich význam je identický s významem u výškových kót.

Čísla k příčným řezům se doplňují v dialogu, který se objeví po zvolení kódu P, U, nebo O.

            Dalších 12 kódů slouží pro vyjádření odbočení (odtoku) nebo zaústění. Pro všechny platí, že vykreslí příslušný symbol nad vynášecí čarou a umožní vložit popisný text. Rozdíl mezi odbočením a zaústěním se projeví pouze ve změně výplně symbolů. Další dělení kódů se rozlišuje podle řezu tělesa, které vodu přivádí, nebo odvádí. Může se jednat o trubky a trouby, kdy je řezem obvykle kruh. Obdélníkový řez bývá u různých typů štol a chodeb. V těchto dvou případech je třeba doplnit za kód výšku dna odbočení (zaústění), rozměry tělesa a případně popisný text. S ohledem na různá měřítka pro zobrazení výšek a staničení se bude jevit ve výkresu kruhový řez jako elipsa a čtvercový řez jako obdélník. K oběma tvarům se vykreslí vynášecí čára s „kačenou“ a s  kótou.

 

Vlastní tvorba souboru  

            Při tvorbě vstupního souboru je třeba nejprve vytvořit tzv. kostru profilu, kterou tvoří staničení a výšky dna. Předpokladem je, že body dna tvoří zároveň podélnou osu toku, která je v terénu zaměřena a je součástí polohopisného a výškopisného plánu. Pak lze použít funkci Import a dále rozhodnout o tom, zda identifikovat osu linií, nebo body. Identifikace linií spočívá pouze v kliknutí kurzorem myši na požadovanou linii. Staničení bodů a jejich výšky se ukládají ihned do pomocného souboru a následně se zobrazí v editační tabulce ve sloupcích 1 a 2. Identifikace body se použije v případě, kdy není k dispozici vhodná linie, charakterizující průběh dna toku. Malou výhodou je, že neobsahuje-li identifikovaný bod výšku, uživatel je dotázán, zda bod uložit, či nikoliv. Klávesa Esc ukončí vstup bodů a vrátí chod programu do dialogu. Tabulka je opět naplněna vypočteným staničením a výškami dna.

Výška hladiny (3. sloupec) se zadává jako průměr výšek hladin naměřených v celém řezu. U menších toků se zaměřuje většinou jedním bodem. Výšky břehů (4. a 5. sloupec) se zjišťují ze seznamu souřadnic, nebo v případě, že bod nemohl být v terénu změřen funkcí interpolace bodu úsečky.[2]

Údaje ve sloupcích 2 až 5, které nebyly v terénu zaměřeny, je třeba nahradit nulou.

V další fázi se doplní podle měřických náčrtů a poznámek kódy a jim příslušné informace (6. a 7. sloupec). Do pole název profilu je nutné uvést jméno lokality, případně název zakázky. Tento údaj je pak uveden v záhlaví výkresu. Není-li vyplněn, soubor nelze uložit.

V případě, že tabulka před zavoláním funkce import již obsahuje určité hodnoty, je možné importovaná data připojit na konec, nebo stávající obsah tabulky přepsat. Připojení je možné provést s přestaničením, nebo bez změny staničení. Přestaničení je vhodné použít tehdy, zpracovává-li se tok ve více etapách a staničení není jednotné. Všechny hodnoty se přičtou k poslednímu staničení stávajícího souboru dat. Pak je uživatel dotázán, zda si přeje importovat data z již vytvořeného, uloženého souboru, nebo z grafické plochy linií, či body.

Tlačítky Vložit a Odstranit lze měnit počet řádků tabulky, tlačítko Malý/Velký upravuje velikost dialogu (viz. obr. 3.3 a 3.4). Během provádění výpočtů v grafickém okně je vhodné dialog zmenšit.

Důležitým prvkem dialogu je tlačítko Uložit, kde je možné připravená data zapsat na disk v podobě textového souboru s příponou „.PDV“. Tím je soubor připraven pro vykreslení makrem profil.

3.3.2 Modul PODPROF – Kresba podélného profilu vodního toku

            Modul PODPROF je určen pro vykreslení podélného profilu vodního toku včetně všech náležitostí, které k výkresu tohoto typu patří. Program se obsluhuje pomocí dialogu (obr. 3.5).

V prvé řadě je třeba zvolit soubor se vstupními daty. Tlačítkem . . . se otevře dialog pro načtení souboru. Cesta je automaticky nasměrována na adresář s daty, který je nastaven v inicializační struktuře Kokeše. V okně se nabízí pouze soubory s žádanou příponou „.PDV“.

Po výběru se název souboru objeví v editačním poli vstupní soubor, které má „z bezpečnostních důvodů“ atribut jen pro čtení.

Tím je zaručeno, že se program nebude pokoušet otevřít neexistující soubor.

Obr. 3.5 – Řídící dialog pro nastavení a kresbu podélného profilu vodního toku. Po zadání vstupního souboru se provádí jeho kontrola a doplnění tlačítkem kontrola a úprava vstupního souboru. Následně se nastaví měřítka a výška výkresu. Po stisknutí OK se určí v grafické ploše bod, kde se má profil vykreslit.

 

 

 

 

 

 

 V další fázi je nezbytné provést kontrolu a dopočet chybějících výšek den, hladin a břehů, které nebyly měřeny a při přípravě nahrazeny nulou. V případě, že bude tento krok vynechán, výkres bude  patrně deformován, neboť se budou spojovat body s nulovou výškou s body, jejichž výška byla měřena. Kontrola se provádí kliknutím na tlačítko kontrola a úprava vstupního souboru a zajišťuje formální a logickou správnost vstupních dat.

 

Kontrolní funkce

      1)      Ověřuje vzestupnost staničení (následující staničení musí být vždy větší, než předchozí)

2)      Ověřuje, že prvních pět položek je typu real. V případě řešení profilu bez hladiny ověřuje první čtyři položky. Výjimku tvoří sloupec pro pravý břeh, kde je v případě oboustranného břehu pomlčka.

3)      Ověřuje správnost kódů. Pokud jsou vstupní data připravována modulem VSPODPROF, možnost neplatného kódu je vyloučena.

4)      Ověřuje, že druhý a poslední řádek obsahuje všechny povinné údaje - staničení, dno, (hladinu), levý a pravý břeh a s výjimkou staničení jsou nenulové.

5)      Ověřuje logičnost poměru výšek dna, hladiny a obou břehů. Tzn., že pro jedno staničení musí být vždy nejmenší výška dna, pak výška hladiny a nakonec (s výjimkou dna zaústění nebo odbočení) oba břehy.

Pokud není splněn některý z bodů 1 až 4, program přeruší kontrolu a na příslušnou chybu upozorní. Uvede chybný údaj a číslo řádku v němž se vyskytuje. V případě porušení logického sledu výšek program kontrolu dokončí a na nesrovnalost pouze poukáže.

 

Doplnění souboru 

 Protože v každém staničení toku nejsou měřeny všechny potřebné výšky, nahrazují se při přípravě souboru nulou. Pro správnou kresbu profilu (změna srovnávací roviny, umístění popisných textů a symbolů aj.) je však třeba tyto hodnoty výšek znát. Program založí pomocný soubor, který kromě skutečných naměřených výšek obsahuje i výšky dopočtené lineární interpolací z nejbližších sousedních bodů linie, na nichž byla výška měřena. Zkontrolovaný a upravený soubor (obr. 3.7) se uloží do datového adresáře pod stejným jménem, ovšem s dodatkem „_x“. Pro kresbu profilu je tento soubor stěžejní. Významu ovšem nepozbývá ani původní, připravený soubor (obr. 3.6), z kterého se načítají hodnoty výšek pro popis do vynášecích čar. Není totiž správné vyinterpolovanou hodnotu výšky uvádět do výkresu. Z tohoto důvodu jsou kóty dna, břehů i hladiny načítány z původního souboru. Rozdíl mezi původním a doplněným vstupním souborem je patrný z následující ukázky.

                    Obr. 3.6, 3.7  – Vytvořený vstupní soubor, vstupní soubor po úpravě

Výkres vytvořený částí těchto vstupních dat je na obr. 3.8. Dokládá způsob, jak se zobrazují výšky na vynášecích čarách.

Pokud je třeba provést opravy, případně doplnit, či ubrat data ze vstupního souboru, použije se editor, který se skrývá pod tlačítkem editace vstupního souboru. Prostředí editoru je téměř totožné s prostředím editoru pro přípravu vstupního souboru s tím rozdílem, že není možné importovat nová data. Po úpravě je nutno soubor zapsat na disk tlačítkem Uložit. Pokud soubor nebude uložen, provedené změny se po stisknutí tlačítka OK neprojeví.

V dialogovém rámu kreslit do se vybírá mezi kresbou do aktuálního, nebo nového výkresu. V případě, že není otevřen žádný výkres, položka aktuální výkres není k dispozici. Nový výkres je vhodné založit v případě, že vztažné měřítko aktuálního výkresu se liší od délkového měřítka profilu. Pro správnou velikost textů a symbolů je třeba, aby se právě vztažné měřítko výkresu rovnalo délkovému měřítku profilu. Jestliže se bude kreslit do aktuálního výkresu s jiným vztažným měřítkem, bude automaticky změněno podle délkového měřítka profilu a původní kresba se tak zdeformuje. Název nového výkresu se zadává v editačním poli téhož rámce.

            Další nastavení lze provádět v sekci parametry profilu. Podélné profily vodních toků se kreslí obvykle převýšené v délkovém měřítku shodném s měřítkem přehledné situace.Výšková měřítka jsou zpravidla 1 :100, 1 : 200, výjimečně 1 : 500 a 1 : 1000. Obě měřítková čísla je možno měnit v rozbalovacích seznamech, kde jsou běžně používané hodnoty uvedeny. V editačním poli posun staničení se zadává konstanta, která se přičítá ke všem hodnotám staničení. Implicitně je nastavena 0, neboť se počítá s tím, že správné hodnoty staničení jsou vypočteny při přípravě vstupního souboru. Zcela výjimečně se na srovnávací rovině místo vyznačení hektometrů objevují body s jinou vzdáleností. V tomto případě se změní v dialogu implicitních 100 metrů na požadovanou hodnotu.

Důležitým prvkem při tvorbě výkresu je jeho výška. Je dobré ji volit s ohledem na převýšení terénu, i když samozřejmě limitujícím faktorem je šířka role papíru, na který bude profil vytištěn. Obvykle se volí 1+ ⅓ formátu A4. Při příliš převýšeném terénu a malé výšce výkresu bude často docházet ke změně srovnávací roviny a výkres se stane nepřehledným. Rozměr výkresu se zadává v centimetrech, nebo pomocí formátu A4. Volba je omezena zdola hodnotou 29 cm, což odpovídá právě jednomu formátu A4. Při této volbě je část legendy vynechána, protože pro ni není ve výkresu místo. Horní limitu teoreticky výška výkresu nemá.

V zaškrtávacím poli kreslit hladinu se volí zda se bude kreslit i linie hladiny. V případě, že vstupní soubor neobsahuje sloupec s údaji o průběhu hladiny, program to rozpozná a zamezí možnosti výběru kresby s hladinou. Výkresy s hladinou se zpravidla kreslí v případě říčního proudění měřeného vodního toku, v případě bystřinného proudění se hladina většinou neměří.

Po výběru souboru se vstupními daty, nastavení všech parametrů pro kresbu a stisknutí tlačítka OK je třeba zadat polohu kresby profilu v grafickém okně. Vztažný bod je umístěn do počátku srovnávací roviny.

 

Obr. 3.8 – Výkres podélného profilu, který dokládá způsob zobrazování výšek na vynášecích čarách.

 
Výkres podélného profilu vodního toku

V levé části výkresu je umístěna legenda a základní informace o vykresleném profilu. První čtyři návěští popisují tabulku v horní části výkresu, ve které se vyznačují hranice katastrální, státní, krajské a okresní, dále hranice druhů pozemků, parcelní čísla a geologické sondy. Následují údaje o profilu - název, měřítko délek a výšek, rozsah kilometráže. Tyto tři údaje jsou přebírány ze vstupního souboru a úvodního dialogu. Bývá ještě zvykem uvádět v této oblasti část, resp. etapu zaměření. Dalších 24 položek tvoří legendu. Jednotlivé položky legendy jsou obarveny příslušnou barvou[3], kterou se vykreslují i ostatní prvky, které se k položce vztahují. Rozdělení do 28 vrstev (hladin) má obdobnou logiku a velký význam při vytváření projektu, kdy je možné selekcí zobrazovat pouze určité vrstvy. Podrobný popis vrstev a barev obsahuje tab. 3.2.[4]

Tab. 3.2 – Přehled použitých vrstev a barev ve výkresu Podélného profilu vodního toku


3.4 Program PRICPROF – Příčný profil vodního toku

Program PRICPROF je určen k vykreslení příčných profilů vodního toku. Na rozdíl od podélného profilu, kde je příprava dat a vykreslení profilu rozděleno do dvou modulů, tvorbu příčných profilů obhospodařuje pouze jeden modul, umožňující jak přípravu dat, tak i nastavení pro kresbu a kresbu samotnou. Zásadní rozdíl je v koncepci vstupního souboru. Zatímco u podélného profilu obsahuje jeden vstupní soubor právě jeden profil, počet profilů v jednom vstupním souboru u příčných řezů není omezen.

3.4.1 Modul PRICPROF – Příprava a kresba příčných profilů vodního toku

            Po spuštění modulu je vyvolán dialog (obr. 3.9), který umožňuje kompletní zpracování příčných řezů vodních toků. Podle funkcí jej lze rozdělit na dvě části. Levá část dialogu je určena pro tvorbu a editaci vstupního souboru. Po stisknutí tlačítka Velký se zobrazí pravá část dialogu, ve které se nastavují parametry pro kresbu.

Obr. 3.9. – Ukázka dialogu pro tvorbu příčných řezů vodních toků se zobrazeným profilem P2, který je ze souboru Pric1.prp. Po stisknutí OK se  tento profil vykreslí v měř. 1:200/100.

 

Vstupní soubor

Vstupní soubor pro kresbu příčných profilů je možné vytvořit v libovolném textovém editoru. Jeho tvorba v programu PRICPROF přináší ovšem řadu výhod, spočívajících nejen v úspoře času, ale i v částečné záruce, že data budou po formální stránce v pořádku. V každém případě se ale jedná o textový soubor s příponou „.prp“, jehož příklad je zde uveden.

P2 - pískovna

137.00 12.345

  0.00 142.82   

  5.86 144.88 V 145.89 elektrické vedení

  9.64 144.76 T betonové panely

  16.01 141.76 K 3 dřevěný plot

  19.75 141.60  

  21.63 140.64 H stav k 25.3. 2002

  23.47 139.45  

  30.83 139.63  

  32.77 140.64 H

  35.39 142.52 S 144 kamenný stupeň

  36.96 142.99  

P3

138.00

  0.00 145.72  

  4.13 145.88

  7.62 145.76

  15.01 142.76

  17.21 142.60  

  20.53 141.64

  22.47 140.45  

  27.83 140.63  

 

Struktura souboru je následující. První řádek obsahuje označení profilu. Zde je nutno respektovat, že se příčné řezy označují písmenem „P“ a pak následuje číslo (bez mezery). Po číslu může následovat mezera a pak libovolný text, který profil charakterizuje. Druhý řádek obsahuje dvě položky. První z nich je výška srovnávací roviny a druhý údaj - nepovinný, staničení v ose toku. Dále následuje libovolné množství řádků, skládajících se ze staničení, výšky terénu, kódu, výškových kót a popisných textů. Staničení bodů je chápáno ve směru zleva doprava, tedy ve směru, ve kterém se profily kreslí. První bod má staničení nula. Význam kódů je objasněn v tab. 3.3. Další profil navazuje (bez prázdného řádku) opět označením řezu

 

KÓD  

VÝZNAM KÓDU  

INFORMACE KE KÓDŮM  

H

hladina

[text]

K

křížení

 výška objektu, [text]

S

stupeň

výška stupně, [text]

T

text

pokusný text

V

výšková kóta

výška, [text]

Tab. 3.3 – Řídící kódy pro kresbu příčného profilu vodního toku

 

Symbol H (pokud se použije) se musí vyskytovat v každém profilu minimálně dvakrát. Označuje body, dané průsečíkem řezu s pravou a levou hladinovou čárou. Ve výkresu se tyto dva body spojí a nad středem vzniklé linie se umístí vypočtená průměrná výška hladiny v řezu. Popisný text se zadává u prvního bodu z dvojice.

Křížení se použije v místě, kde řez protíná libovolná liniová stavba, budova atd. Kód se doplňuje výškou objektu a popisným textem. Ve výkresu se zobrazí svislá linie o dané výšce. Popisný text se umístí svisle nad linii objektu.

Stupněm se řeší svislé úseky v linii průsečíku řezu a terénu. Výška „schodu“ se zadává pomocí nadmořské výšky, která se ve výkresu zobrazí společně s výškovou kačenou.

Výšková kóta umístí do výkresu výškovou kačenu s kótou. Vložit lze zároveň i popisný text. Používá se např. v případě, kdy řez protínají inženýrské sítě.

Popisný text slouží pro vložení glosy k libovolnému bodu profilu. Umísťuje se svisle nad vynášecí čáry.

 

Vlastní tvorba souboru

            Pokud máme k dispozici polohopisný a výškopisný plán v systému Kokeš, příprava vstupního souboru může být velice rychlá. Po stisknutí tlačítka Import zvolíme, zda budeme identifikovat body řezu linií, nebo body. Obě varianty mají své výhody. Import linií je velice rychlý. Vyžaduje ovšem přípravu linie řezu předem a neumožňuje vkládání kódů na body během identifikace. Po kliknutí na linii se na konzole zobrazí postupně informace o všech jejich bodech. První je index bodu linie, následuje číslo bodu, x-ová a y-ová souřadnice a nakonec výška bodu. Neobsahuje-li některý z bodů linie výšku, na konzole se objeví varovné hlášení, ale bod se zaznamená. 

Import body je sice pomalejší, ale po jeho skončení je profil připraven k vykreslení, neboť veškeré informace k bodům lze dodávat ihned při jejich identifikaci ve výkresu a to po stisknutí klávesy Escape. Následně se zobrazí menu se všemi existujícími kódy. Výběrem poslední položky konec se import ukončí. Pokud si kód vyžaduje další údaje, zobrazí se dialog, ve kterém se informace zadají.

Po ukončení importu vypočítá program vhodnou výšku srovnávací roviny a zobrazí vzniklá data do prostředí dialogu. Do kolonky označení profilu vloží písmeno P s číslem, které při importu dalších řezů zvyšuje o jednu. Před uložením profilu je možné všechny údaje v dialogu editovat. Pokud se změní v tabulce libovolná výška terénu, je vhodné provést tlačítkem Výpočet nový výpočet výšky srovnávací roviny. Tlačítky Vložit a Odstranit lze modifikovat počet řádků v tabulce. Uložení každého profilu na disk tlačítkem Uložit profil je nezbytné, neboť další import dat automaticky hodnoty v dialogu přepisuje! Při zápisu do nového souboru se otevře dialogové okno Uložit jako, kde se zadá jméno souboru. Přípona „.prp“ je dodána automaticky. Po zápisu na disk se profil vloží do výběrového rozbalovacího seznamu v horní části dialogu, který obsahuje označení všech profilů, které jsou v aktuálním datovém souboru uloženy. Název aktuálního vstupního souboru je uveden v záhlaví dialogu. Předsunutý symbol hvězdičky znamená, že profil nebyl uložen. Pokud aktuální soubor vstupních dat obsahuje profil, jehož označení je totožné s označením profilu ukládaného, pak musíme rozhodnout, zda se má existující profil přepsat, nebo nový profil vložit a ostatní přečíslovat. Profily jsou totiž řazeny do vstupního souboru tak, aby jejich označení bylo vzestupné a je vyloučeno, aby se v jednom souboru objevily dva profily se stejným označením (číslem). V praxi má vkládání význam v případě, že se dodatečně zaměří řez v úseku, který je již zpracován a je třeba ho vložit do výkresu na správné místo.

Tlačítkem „“ se otvírá již existující vstupní soubor s profily. Označení všech profilů se vloží do výběrového rozbalovacího seznamu v horní části dialogu.

 

Vykreslení příčných řezů

            Po stisknutí tlačítka Velký se rozbalí pravá část dialogu s nabídkami týkajících se vykreslení profilů. V rámu co kreslit se volí zda se mají kreslit profily všechny, nebo jenom určitý rozsah, případně pouze jeden. Měřítka se u příčných řezů volí obvykle stejná pro výšky i délky. Nejběžnější jsou v rozsahu 1:50 – 1:200. Mění se pomocí rozbalovacích seznamů v rámu měřítka profilů. Dále se můžeme rozhodnout, zda kreslit do nového, nebo aktuálního výkresu.

Po stisknutí tlačítka OK se vloží do výkresu vztažný bod profilů, který je v počátku srovnávací roviny 1. příčného profilu. Tím se všechny selektované řezy vykreslí .

 

Výkres příčných řezů vodního toku

            Rozměry výkresu jsou navrženy tak, aby se na výšku jednoho formátu vešly právě dva řezy. Šířka výkresu je limitována šesti formáty. Rozmístění a pořadí profilů je následující. Nejprve se vykreslí pod sebe dva po sobě jdoucí profily, právě na výšku jednoho formátu. Následně program zjistí, který z nich je „delší“ a podle něj začne napravo kreslit další dvojici. Tímto postupem se vykreslují dvojice až do okamžiku, kdy kresba překročí velikost šesti formátů. Další profily se pak kreslí na nový „řádek“.

 

Obr. 3.10 – Ukázka příčného profilu vykresleného ze vstupního souboru Pric.prp (viz výše uvedený výpis).

 

            Jednotlivé prvky výkresu jsou opět rozděleny do vrstev a rozlišeny barvami, které respektují logický vztah k obarvení výkresu pro podélný profil. Podrobný popis vrstev a barev obsahuje tab.3.4.

 

Tab. 3.4 -  Přehled použitých vrstev a barev ve výkresu příčných profilů vodního toku.


3.5 Modul HORPOSTE

        Po vykreslení profilů je třeba celý výkres prohlédnout a odstranit vizuální nedostatky. Jedná se převážně o složitější úseky toku, např. v blízkosti mostů, jezů,odběrných objektů apod., kde se mohou vertikálně stočené texty na vynášecích čarách, popisy v horní části výkresu a „kačeny“ s výškovými kótami vzhledem k nedostatku místa překrývat. Problém se násobí, pokud je výkres zpracováván v menším měřítku, např. 1:2000, nebo dokonce 1:5000.

        K odstranění nejčastěji vyskytujícímu se problému, tj. překrývání vertikálně stočených výškových kót na vynášecích čarách, jsem proto napsal makro HORPOSTE (horizontální posun textů). Po nainstalování tohoto modulu je možno rychle a jednoduše upravit výkres podélného profilu tak, aby i v případě velmi husté kresby byl čitelný a přehledný. Navíc jej lze použít rovněž pro úpravu výkresů příčných profilů.

        V úvodním dialogu (obr 3.11) tohoto makra si uživatel nejdříve zvolí jaký typ profilu bude upravovat, zda chce celou operaci provést ručně nebo automaticky a zda hodlá v závislosti na posunu textů rovněž zalomit příslušné vynášecí čáry.

  Obr. 3.11 – Vstupní dialog modulu HORPOSTE.

        V případě volby ručně je uživateli nabídnuta volba velikosti kroku horizontálního posunu textu (implicitně nastavena hodnota 0.1 mm) a potom je vybídnut ke kliknutí na text staničení, které se, včetně všech textů ležících nad ním na příslušné vynášecí čáře, bude odsouvat. Po jeho označení se objeví   tabulka,   ve   které   se  volí směr posunu (vlevo, vpravo) .Na základě dalších nabídek v této tabulce je možno v průběhu práce změnit velikost kroku posunu (krok), přejít na jiný sloupec textů (další), vrátit sloupec do pozice před začátkem editace (původní), nebo ukončit makro (konec).

Při volbě automaticky je uživatel vyzván k označení, zda mají být úpravy provedeny v celém výkresu, nebo jen v jeho vybrané části. Program pak ve vrstvě „staničení“ vyhledá všechny texty, k nim přiřadí texty ležící nad ním ve stejném sloupci a po propočtu optimálních vzdáleností provede posun celého sloupce textů.V případě, že bylo v úvodním dialogu zvoleno zalomení vynášecích čar, splní i tento požadavek.

        Výsledný efekt této aplikace je nejlépe patrný z následujících obrázků, které zobrazují část podélného profilu vodního toku v měřítku 1:2000/100 nejprve tak, jak byl vykreslen aplikací PODPROF (obr. 3.12), dále po použití programu HORPOSTE bez zalomení vynášecích čar (obr. 3.13), a nakonec se zalomenými vynášecími čarami (obr. 3.14).

Obr. 3.12, 3.13, 3.14

 



[1] Symboly pro křížení, odbočení i zaústění nejsou obsaženy v základní tabulce Kkokes.sym. Byly vytvořen pomocí modulu Symcad a následně připojeny do tabulky symbolů  Pro jejich správné zobrazení je třeba tuto tabulku mít k dispozici , a nebo alespoň binární soubor prosym.ksh, který lze k tabulce symbolů připojit.

[2] Aby bylo možné najednou používat vestavěné fce Kokeše a zároveň editovat data vstupní tabulky, byl dialog navržen jako nemodální.

[3] Barevné rozlišení může působit přehnaně, ale v praxi se mnohdy potvrzuje, že takový výkres je poměrně přehledný a pracuje se s ním lépe, než kdyby obsahoval skromnější počet barev.

[4] Čísla barev odpovídají číslům plné barevné palety používané v systémech CAD.