3 SKLÁDÁNÍ VÝKRESŮ
Tuto funkci jsem naprogramoval na požadavek uživatelů, kteří využívají systém KOKEŠ. Výsledkem funkce je vytisknutý výkres, který obsahuje značky pro složení výkresu podle jednotlivých typů uvedených v normě (kapitola 3.3), kterými jsou Volné řazení do souborů, Přímé svázání nebo sešití a Svázání s proužkem pro zachycení>.
3.1 Skládání výkresů v praxi
Ačkoli se problematika skládání velkoformátových výkresů zdá být na první pohled zcela zřejmá a triviální, v praxi tomu tak často není. Každý, kdo neskládá výkresy větších rozměrů denně, se nad problematikou určitě zamyslí. Základem úspěchu je znalost normy ČSN 01 3111, na kterou odkazuje vyhláška č. 26/2007 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální vyhláška“). Dalším důležitým předpokladem je také umístění popisového pole ve výkresu, které po složení musí být na líci složeného výkresu.
3.2 Katastrální vyhláška
Dle § 78 odst. 5 katastrální vyhlášky „má geometrický plán základní formát A4 a vyhotovuje se jen po jedné straně podložky. Geometrický plán větších rozměrů se do základního formátu skládá postupem podle bodů 3b a 3c ČSN 01 3111 Skládání výkresů, aby složení nebránilo prohlížení jednotlivých částí geometrického plánu po jeho spojení s listinou. Skládá-li se z více listů nebo archů, tyto se spolu pevně spojí a spojení se překryje přelepkou nesoucí na zadní straně geometrického plánu otisk razítka ověřovatele umístěný zčásti na nálepce a zčásti na geometrickém plánu samém.“
3.3 ČSN 01 3111
Tato norma stanoví způsoby skládání kopií a výtisků technických výkresů různých rozměrů na formát A4 pro účely ukládání a nebo předávání.
Druhy formátů řešené normou formát orientace rozměr [mm] A0 šířka 1189x841 A1 šířka 841x594 výška 594x841 A2 šířka 594x420 výška 420x594 A3 šířka 420x297 výška 297x420 Tabulka 3.1: Formáty definované ČSN 01 3111
Výkresy všech formátů se skládají nejdříve podél myšlených čar přehybů kolmých k dolnímu okraji výkresu, pak podle myšlených čar přehybů rovnoběžných s dolním okrajem výkresu. Pořadí skládání udávají čísla u myšlených čar přehybů. Po složení výkresu musí být základní popisové pole na líci složeného výkresu.
Základní formáty výkresů se skládají:
- pro volné řazení do souborů (příloha 1, tab. 1),
- pro přímé svázání nebo sešití (příloha 1, tab. 2),
- pro svázání s proužkem pro zachycení (příloha 1, tab. 3).
U metody přímého svázání nebo sešití je možné místo přehybu horního levého rohu (příloha 1, tab. 2) z výkresu vyříznout proužek 20 mm, o který je stránka větší. Originály výkresů se obvykle neskládají. Výjimku tvoří ty, které jsou součástí nějakého spisu. Nákresy výkresů, které definuje norma, jsou obsaženy v příloze 1.
3.4 Vlastní funkce pro skládání výkresů
Funkce řeší skládání technických výkresů větších formátů na formát A4 podle výše uvedené normy. Výsledkem je tedy výkres, ať už vytisknutý na papíře nebo digitální na obrazovce, který je doplněn o nepravidelnou síť křížků, které znázorňují myšlené čáry pro skládání. Rozestupy křížků jsou odvislé od všech parametrů výkresu, čímž je myšlena velikost papíru, orientace a především pak typ skládání výkresu (viz. kap. 3.3). Řešení samotné funkce však není omezeno pouze na formáty velikosti A0 – A3, které uvádí norma, ale je značně rozšířeno. Rozšíření záleží na tom, zda bude tisk prováděn na tiskárnu nebo zda bude prováděn do jednoho z otevřených výkresů. Při výběru možnosti tisku přímo na tiskárnu je rozsah závislý na možnostech připojené tiskárny, tzn. mohu zvolit i formát menší než A4, funkce takový formát vykreslí a je možno ho tedy i tisknout. Formát této velikosti však logicky nelze složit na formát A4 a v tom případě funkce neřeší problematiku skládání technických výkresů větších formátů. Pokud bude zvolen tisk do již otevřeného výkresu, je možné kromě definovaných formátů normou zvolit rozměr vlastní. V tomto případě lze navolit rozměry, které jsou omezeny pro šířku i výšku výkresu minimem a maximem.
Min. [mm] Max. [mm] šířka 297 3000 výška 297 3000 Tabulka 3.2: Minimální a maximální rozměry tisku
Hodnota pro minimum byla zvolena 297 mm, jelikož se předpokládá, že výkresy menších rozměrů v tomto případě nebudou tištěny, navíc norma definuje nejmenší formát A3 (viz. tab. 3.1). Stejný případ nastává u maximálního rozměru výkresu, kde byla zvolena hodnota 3000 mm. Zde norma definuje největší formát A0 (viz. tab. 3.1). Větší rozměr nemá smysl především už z důvodů plotrů, které větší formát nedokáží tisknout.
3.4.1 Vzhled a ovládání funkce
Po spuštění funkce je nabízen hlavní dialog, pomocí něhož lze zajistit veškerá nastavení pro požadovaný tisk výkresu. Ovládání lze provést buď myší nebo přes klávesnici pomocí tlačítka Alt a příslušného písmene. Spolu s dialogem je zobrazena pomocná kresba, která je pověšena levým dolním rohem na kurzor myši. Pokud se kurzorem najede nad dialog funkce nebo mimo grafické okno systému KOKEŠ, kresba se od kurzoru odpojí a čeká, dokud kurzor myši není vrácen nad grafické okno, pak je opět pověšena na kurzor. Funkce po celou dobu své existence čeká na zadání polohy pomocné kresby. Polohu kresby lze zadávat opakovaně, protože po jejím umístění je funkce připravena k novému zadání polohy. Ukončení funkce lze tedy provést přes tlačítko Konec v dialogu, dále přes tlačítko Esc na klávesnici, popřípadě spuštěním jiné funkce.
Obrázek 3.1: Dialog funkce
Dialog je vytvořen jako nemodální, tzn. že čeká na input, v našem případě na zadání polohy tažené kresby s křížky pro skládání výkresu. Je tedy možné přistupovat i k jiným funkcím v systému KOKEŠ, např. ke všem funkcím pro ovládání s oknem, tedy s panelem nástrojů Okno, dále do Vlastností, Nastavení programu a dalších. Tento způsob je často velice výhodný, právě díky tomu, že lze přistupovat k funkcím mimo dialog, na druhou stranu je náročnější z hlediska ošetření všech možných změn, které se mohou za jeho běhu přihodit.
Obrázek 3.2: Pomocná kresba položená na výkres
První položkou dialogu je výběr výkresu, resp. tiskárny. Počet položek seznamu není omezen, záleží na počtu aktuálně připojených tiskáren a na počtu otevřených výkresů. Při zvolené tiskárně bude při zadání polohy pomocné kresby výkres s křížky značícími přehyby rovnou vytisknut. V případě zvolení výkresu a zadání polohy budou křížky umístěny přímo do výkresu. Výkres je pak tedy možno vytisknout podle zobrazených křížků jinou tiskovou funkcí. Důležité je poznamenat, že kresba ohybů připevněná na myš slouží pouze jako pomocná, proto se po zadání polohy do výkresu neumístí. Součástí výkresů se tak stanou pouze křížky. Ne však křížky všech průsečíků pomocné kresby, ale jenom těch, které jsou na okrajích pomocné kresby. Ve výkresu se křížky zobrazí vždy celé, při tisku se však oříznou a je vidět jenom ta část, která zasahovala do vnitřku pomocné kresby, což je na obr. 3.3 označeno červenou barvou.
Obrázek 3.3: Zobrazení křížků po tisku
Další položkou je zadání vrstvy, kterou definujeme, do jaké vrstvy se síť křížku uloží. V nabídce seznamu jsou uvedeny všechny vrstvy otevřených výkresů. Lze nezvolit žádnou z těchto vrstev a vytvořit si vrstvu novou. Pokud však nebude vybrána žádná vrstva, síť křížků se implicitně uloží do vrstvy 0, nezávisle na tom, zda už vrstva existovala. Volba formátu je závislá na tom, zda je vybraný výstup na tiskárnu nebo do výkresu. Pokud se jedná o výstup na tiskárnu je formát a orientace výkresu řízena přes Nastavení tisku, které lze vyvolat z dialogu pomocí tlačítka Nastavení tiskárny. Obě tyto informace se pak v dialogu funkce nezobrazují. V případě výběru tisku do výkresu máme možnost z položky Formátu vybrat jeden formát definovaný normou spolu s jeho orientací. Navíc je zde možnost výběru vlastního formátu. U této možnosti jako jediné lze měnit šířku a výšku pomocné kresby. V ostatních případech se sice obě hodnoty (šířka i výška) v dialogu zobrazují, nelze je ale měnit. Velikost jejich hodnot už byla zmíněna na začátku kap. 3.4.
Součástí dialogu je samozřejmě výběr typu skládání, viz kap. 3.3, dále pak jednotlivé rozdíly v tab. 1 – 3, které jsou součástí přílohy 1. Jako další lze částečně ovlivnit měřítko tisku. Částečně proto, protože při výběru tisku do výkresu se přebírá vztažné měřítko z vybraného výkresu a nelze ho tedy měnit. Změna měřítka je možná pouze při tisku na tiskárnu a to v rozmezí 1:1 až 1:20 000 000. Poslední nastavení, které lze provést je volba velikosti značky (křížku). Pro křížek byl zvolen jeden z existujících symbolů v systému KOKEŠ, jeho velikost udává tedy zvětšení symbolu, nikoli jednotky, ve kterých bude symbol vykreslen. Dialog je možné roztáhnout směrem doprava. Tato možnost je povolena pro případ, kdy by název výkresu spolu s jeho cestou na disku, popřípadě vrstva měly moc dlouhý název a nevešly se tak celé do kolonky dialogu. Roztažením se tedy docílí korektní zobrazení.
Pro popis funkce byla napsána nápověda, kterou lze vyvolat buď stiskem klávesy F1 nebo tlačítkem Help, které je přímo součástí dialogu funkce. Pro zobrazení nápovědy jednotlivých položek dialogu slouží stisk otazníku v pravé horní části dialogu a poté stisk konkrétní položky.3.4.2 Pro volné řazení do souborů
Jelikož složený výkres se nebude nijak vázat, sešívat či zachytávat, není potřeba myslet na proužek vlevo složeného výkresu. Proto začneme skládat výkres zprava doleva tak, aby na vrchu prvního ohybu bylo razítko a aby ohyb měl rozměr formátu A4, tzn. 210 mm. Podle velikosti formátu naskládáme tímto způsobem do harmoniky celý výkres. Na konci nám zůstane jediný ohyb, který nemá přesně rozměr 210 mm. Stejně postupujeme ve skládání ze zdola výkresu směrem nahoru s tím rozdílem, že vzdálenost mezi ohyby je 297 mm, abychom dostali formát A4. Princip skládání je vidět z následujících obrázků – formát A1 na šířku.
Obrázek 3.4: Volné řazení do souborů
3.4.3 Pro přímé svázání a sešití
Před skládáním je potřeba uvážit fakt, že potřebujeme, aby nám po složení výkresu na formát A4 zůstal vlevo proužek, který bude použit pro svázání nebo sešití. Použijeme totožný postup skládání jako při typu volného řazení s tím rozdílem, že ohyby budou mít rozdílné rozestupy. Formáty A0, A1 a A2 na šířku mají vlevo rozměr 210 mm, směrem doprava dvakrát rozměr a/2, a poté podle velikosti formátu rozměry n krát 190 mm. Formát A2 na výšku a A3 mají pravý ohyb vždy 190 mm a zbývající dva ohyby tak, aby výsledek složení byl formát A4. U složení výkresu na výšku je postup totožný s předchozím případem. Princip skládání je vidět z následujících obrázků – formát A2 na šířku.
Obrázek 3.5: Přímé svázání a sešití
3.4.4 S proužkem pro zachycení
Lze říci, že tento způsob skládání je kombinací obou předchozích typů. Pokud začneme výkres skládat zprava, uděláme n ohybů o velikosti 198 mm. Protože potřebujeme docílit toho, aby výkres byl rozdělen na lichý počet dílů, podle velikosti buď zbytek a rozměru výkresu necháme nebo dále rozdělíme na polovinu. U složení výkresu na výšku je postup totožný s předchozími případy. Výsledný složený výkres nemá velikost 210 mm, ale 198 mm, protože se předpokládá, že se výkres doplní o proužek pro zachycení ve velikosti tak, aby výsledek měl opět formát A4, tzn. 210 mm. Princip skládání je vidět z následujících obrázků – formát A1 na výšku.
Obrázek 3.6: S proužkem pro zachycení
3.4.5 Vlastní formát
Tento způsob tedy může nakreslit skládání pro výkres jakékoli velikosti v rozmezí 297 mm až 3000 mm, jak pro šířku tak i výšku. Obsahuje tedy v sobě i předdefinované formáty A1 – A3. Některé hodnoty je třeba pro správné vykreslení opravit. Dobrým příkladem je zvolení minimálního ohybu na rozměr 30 mm. Popis těchto případů bude popsán jednotlivě u každého typu skládání zvlášť.
U typu skládání pro volné řazení je situace vykreslení libovolného formátu poměrně jednoduchá. Mohou zde nastat dva případy, kdy je potřeba rozměry určitým způsobem upravovat. Prvním je tedy případ, kdy ohyb má menší rozměr než 30 mm. Pokud se tak stane, je ohyb upraven na nulovou hodnotu a šířka či délka se o rozměr zmenší. Druhý případ je rozměr 841 mm na šířku, který je definovaný pro formát A1. Ohyby zde jsou 3 krát 210 mm, zbytek tedy bude 211 mm, který se už dále neohýbá. Problém tedy je v přebývajícím milimetru, který se však při samotném skládání ztratí.
Složitějším případem je typ pro přímé svázání a sešití. Platí zde stejný princip s minimálním ohybem, ale nastávají v řešení místa, která nelze řešit tak, aby vyhovovala normě, a proto šířka výkresu musí být kreslena podle jiného rozměru, který už řešitelný je. Jedním speciálním místem je rozměr pro šířku mezi hodnotami 591 – 594 včetně, kde se sice rozměr neupravuje na jiný, ale dochází k tomu, že levý okraj pro sešití či svázání není po složení výkresu přesně 20 mm, ale o nějaký ten milimetr menší. Rozměr 595 – 620 mm včetně je kreslen podle rozměru 594 mm. Rozměr 621 – 649 mm včetně je už naopak kreslen podle rozměru 650 mm.
Posledním případem je typ s proužkem pro zachycení. Tento typ už žádné nové speciální případy nemá, obsahuje pouze nějaké předchozí, jako je minimální ohyb a změna rozměru šířky pro hodnoty 595 – 649 mm včetně, jak je vysvětleno u typu pro přímé svázání a sešití.3.4.6 Stručný rozbor zdrojového kódu
V úvodní části zdrojového kódu jsou vloženy už existující soubory, díky nímž je např. možné v průběhu tvorby vypisovat chybové hlášení. Dále jsou importovány jednotlivé funkce, čímž docílíme, že není potřeba načítat celé soubory, ale jednotlivé části. Tento postup tedy ušetří čas v těch případech, kdy by člověk měl vymýšlet znovu procedury, které jsou už známy. Použity jsou zde i definice konstant, které mají tu výhodu, že při jejich změně není potřeba opravovat hodnotu v celém kódu, ale pouze tam, kde je definována. K usnadnění práce s proměnnými byla vytvořena datová struktura record.
V další části byl vytvořen dialog, který je aktivní po celou dobu trvání funkce. Byly definovány jeho prvky společně s jejich rozměry. Poté byly napsány funkce, které ovládají chování dialogu. Příkladem může být funkce, která řeší minimální a maximální hodnoty prvků, počet desetinných míst, styl prvků atd. Dále pak funkce řešící vznik dialogu při spuštění makra, funkce zařizující chování dialogu při změně či ukončení editace jednotlivých prvků, a také funkce, které ukončují a odstraňují dialog, pokud o to uživatel zažádá. Tyto funkce jsou součástí definice samotného dialogu.
Za ukončením dialogu byla definována funkce, která řeší samotné vykreslování křížků pro skládání technických výkresů pro všechny typy, které norma uvádí. Aby bylo možné se sítí křížků pomocí myši volně pohybovat předtím než ji umístíme do výkresu nebo pošleme na tiskárnu, bylo nutné vytvořit funkci, která toto umožní. Mezi další patří funkce řešící situace při změnách ve Vlastnostech souborů v systému KOKEŠ.
Před samotnou definicí makra je ještě definován obrázek, který bude viditelný v rozbalovacím menu systému KOKEŠ při spouštění makra. Poslední částí kódu je tedy samotné makro, ve kterém je volán dialog a procedura hook, která není volána z Basicu, ale přímo ze systému KOKEŠ nebo z jádra Windows, v našem případě umožňující tahání se sítí křížků. V tomto hooku pak jsou definovány případy pro nastavení tiskárny, zadání polohy kresby a tedy následného tisku, jak na tiskárnu, tak i do výkresu a také případ řešící ukončení makra.
Funkce se stala součástí systému KOKEŠ verze 8.52, dostupnou od začátku prosince 2007. Není umístěna mezi ostatními funkcemi pro tisk, ale v nástrojové liště Výkres/Složené prvky/Skládání výkresů.3.5 Ohlasy uživatelů
Protože řešení problematiky skládání technických výkresů v systému KOKEŠ bylo především přáním některých uživatelů, funkce byla prakticky hned po zabudování do systému používána. Reakce uživatelů se jeví jako kladné. Výhodou funkce je její názornost a jednoduchost při ovládání, navíc uživatel nemusí znát jednotlivé případy skládání, které definuje norma. Jelikož skládání výkresů je striktně definováno normou, kterou funkce plně řeší, nejeví se tedy zatím potřeba její rozšíření.
