Mapy stabilního katastru byly vytvářeny na základě císařského patentu z 23. 12. 1817 (v roce 1824 k němu byla vydána měřická instrukce, která měla zabezpečit, aby mapy byly na celém území vyhotoveny stejným způsobem). Jako délková jednotka se používal Vídeňský sáh [°] (1° = 1,896484 m). Ještě dnes se na cca 70% území republiky používají katastrální mapy, které z tohoto mapování vycházejí.

Jako kartografické zobrazení bylo použito zobrazení Cassini-Soldnerovo (transverzální válcové zobrazení ekvidistantní v kartografických polednících) se souřadnicovou soustavou s kladnou osou X směřující k jihu a kladnou osou Y k západu.

Protože u tohoto zobrazení s rostoucí vzdáleností od základního poledníku roste délkové zkreslení, bylo pro území Rakouska-Uherska použito více soustav (vycházelo se z požadavku, aby na okraji zobrazovaného území bylo délkové zkreslení maximálně 50 cm/1 km, což v mapě 1 : 2 880 odpovídá přesnosti zhruba 0,15 mm). Na území bývalého Československa byly použity tři souřadnicové soustavy s počátečními body Gusterberg, sv. Štěpán ve Vídni a Gellérthégy u Budapešti.

V roce 1887 byla vydána nová měřická instrukce, podle které se začala používat metrická míra a změnily se rozměry a označení mapových listů.

V každém souřadnicovém systému se území rozdělilo rovnoběžkami s osami X a Y na čtverce o straně 4000° (1 rakouská míle), čímž vznikly fundamentální listy v měřítku 1 : 14 400. Fundamentální listy byly základním poledníkem rozděleny na východní (VS) a západní (ZS) sloupce. Jednotlivé sloupce se označovaly římskými číslicemi ve směru od základního poledníku na východ i na západ. Vrstvy se číslovaly od severu k jihu arabskými čísly, přičemž:

• v systému Gusterberg (G) byla osa Y mezi vrstvami 45 a 46,
• v systému sv. Štěpán (Š) mezi vrstvami 33 a 34 a
• v systému Gellérthégy (B) mezi vrstvami 32 a 33.

Příklad: VS - II - 32 (viz obr. 1)

Fundamentální list se rozdělil na 4 sloupce a 5 vrstev, čímž vzniklo 20 sekčních (mapových) listů v měřítku 1 : 2 880 o rozloze 800° × 1000°. Sloupce se označovaly malými písmeny a až d a vrstvy písmeny e až i proti směru chodu hodinových ručiček. Později se přešlo na označení jednotlivých sekčních listů pomocí čísel, kdy byly listy číslovány po vrstvách zleva doprava (viz obr. 2).

Příklad: VS - II - 32 bg (původní označení)

Příklad: VS - II - 32 - 11 (novější označení)