Roku 1969 byl vydán předpis ČÚGK č. S–4/7, díky kterému došlo k návratu ke Křovákovu zobrazení a S–JTSK. Jako výškový systém byl použit Bpv.

Tímto předpisem bylo definováno níže uvedené dělení a označování listů. Předpisy pro tvorbu ZMVM z roku 1981 toto dělení i označování zachovávají (i příslušné ČSN) a je v této podobně používáno až do současnosti.

Klad a obsah mapových listů je dán normou ČSN 01 3410 – "Mapy velkých měřítek. Základní a účelové mapy", na kterou navazuje norma ČSN 01 3411 "Mapy velkých měřítek. Kreslení a značky".

Tento klad se používá pro Základní mapu velkých měřítek, Katastrální mapu v S–JTSK, Státní mapu odvozenou 1 : 5 000 a Státní mapu hospodářskou 1 : 5 000.

Souvislý klad mapových listů katastrální mapy navazuje na dělení mapových listů státní mapy 1 : 50 000, které zobrazuje území 25 × 20 km. Klad mapových listů je pravoúhlý, daný rovnoběžkami s osami Y a X.

Mapový list 1 : 5 000

Mapový list 1 : 5 000 vznikne dělením mapového listu státní mapy 1 : 50 000 na deset sloupců a deset vrstev. Označuje se názvem mapy 1 : 50 000 (jméno největšího sídla zobrazeného na tomto listu) a číslem sloupce odděleným od čísla vrstvy pomlčkou (číslování probíhá od severovýchodního rohu ve směru os od 0 do 9).

Příklad: Tábor 2-3 (viz obr. 1)

Mapový list 1 : 2 000

Mapový list 1 : 2 000 vznikne rozdělením listu 1 : 5 000 na čtvrtiny. Označuje se číslem mapy 1 : 5 000 a číslem 1 až 4 odděleným lomítkem (označení po vrstvách - viz obr. 2).

Příklad: Tábor 2-3 / 1

Mapový list 1 : 1 000

Mapový list 1 : 1 000 vznikne rozdělením listu 1 : 2 000 na čtvrtiny. Označuje se číslem mapy 1 : 2 000 a dalším číslem 1 až 4 bez oddělení v podlomení (označení po vrstvách - viz obr. 2).

Příklad: Tábor 2-3 / 24